TÉMA: Lotyšsko - země, která padá a nevidí dno

Na první pohled není znát, že tato mladá žena má problémy. Ale když se rozhovoří, člověka pomalu začne mrazit.

Její dva školou povinné syny nečekají žádné výlety a prázdniny. Ona sama doufá, že se jim nepokazí jedenáct let staré auto, že dům, kde bydlí, nebude potřebovat opravu, že vydrží počítač. V obchodech hledá slevy, šedesát procent příjmu vydá za potraviny.

Lotyšsko prožívá nejhorší krizi od obnovení nezávislosti v roce 1991. Tehdy klesl HDP o čtyřicet procent. Tak hrozné to sice letos podle mínění většiny nebude, ale nejistota je velká. Státní zaměstnanci mají od ledna až o čtvrtinu méně peněz, podobně se krátí i v soukromém sektoru. Nákupní centra jsou o víkendech ještě plná, ale krachují restaurace, přibývá neprodejných aut v bazarech a nedostavěných domů. Vlaky jezdí méně často, stejně jako autobusy v Rize.

Stát i lidé začali šetřit. Lotyši se po letech konzumu (většinou na úvěr) opět učí žít skromně. "Naštěstí nemusím splácet žádnou půjčku," říká Ilze. Dohodli jsme se, že ji tak nazvu, i když HN znají její jméno a vědí, v jaké státní instituci pracuje. Jenže Lotyšsko je s 2,4 milionu obyvatel malá země, každý zná každého a Ilze, podobně jako další tisíce lidí, má obrovský strach, že přijde o místo.

Několika lidem, které HN oslovily, jejich nadřízení hovořit s novinářem zakázali. "Lidé nevědí, co bude za měsíc, natož za půl roku. Bojím se ztráty zaměstnání a neočekávaných výdajů," vysvětluje strach Ilze.

Podpora v nezaměstnanosti, mateřská dovolená a další výdaje státu jsou dramaticky zkráceny. "Pak už nezbývá, než přemýšlet o emigraci. Bojím, se nové vlny odchodů," říká Ilze s tím, že o odchodu za prací také přemýšlela.

Krize, spotřeba, nešetrnost

Ekonomové se shodují, že za dramatickou situaci, která přiblížila Lotyšsko bankrotu, může stejnou měrou situace ve světě a obrovská domácí spotřeba, zadlužení a neodpovědná politika vlád z časů, kdy Lotyšsko mělo nejvyšší růst HDP z celé Evropské unie.

Lotyšský stát škrtá rozpočet o 15 procent, redukuje platy státních zaměstnanců i sociální výdaje, aby splnil podmínky mezinárodní půjčky, která ho loni zachránila. Mzdy padají i v soukromém sektoru, ale nejvíc trpí státní zaměstnanci.

Ilzina rodina bydlí v rodinném domku na okraji hlavního města Rigy, kde žije takřka polovina obyvatel Lotyšska. "Otec chlapců nemá práci, takže na ně nic neplatí," říká rozvedená Ilze. "Naštěstí má matka důchod a ještě pracuje. Ale kdyby ztratila práci, nevím, jak bychom to utáhli."

Ilze přijde letos o čtvrtinu příjmů. Formou šetření v některých institucích jsou i povinné dva nebo tři dny neplaceného volna měsíčně. Někde dokonce zaměstnanci museli vypracovat vlastní posudky a obhájit, proč je jejich místo důležité. "Když budu mít práci, tak to bude dobré. Nejvíc stojí jídlo, na to padne šedesát procent mého příjmu. Musíme škrtnout takové extra věci, jako jsou dovolené nebo víkendy mimo domov, knihy, časopisy, ale půjde to," snaží se Ilze o optimističtější pohled na novou situaci.

Prioritou jsou děti, samozřejmě. "Mladší syn má placené obědy ve škole od státu, starší dostává větší svačinu z domu a peníze, aby si něco koupil. Ve školní jídelně mu nechutná a tak dám přednost tomu, aby něco snědl, než abych platila za jídlo, které nesní nebo vyhodí," říká pragmaticky. "Také se nestýkáme tolik s přáteli. Trávíme víc času doma a kluci u počítačových her. To je moc špatné."

Zahraniční pozornost se na Rigu upřela v polovině ledna, kdy po skončení mnohatisícové opoziční demonstrace několik stovek mladých zaútočilo na budovu parlamentu. Zahraniční média to popsala jako sociální protest. Lotyši, sami překvapení pro ně netypickou agresivitou, v tom vidí spíš vandalismus.

Lotyšskem se ovšem šíří "blbá nálada", uzavřenost, jistý pesimismus, který koresponduje s jejich tradiční venkovskou mentalitou a trpělivým pragmatismem víc než emotivní protesty nebo nadšený konzum. "Spotřebitelská důvěra klesá, realita možná není tak hrozná, ale špatné zprávy v médiích dělají svoje," říká sociolog Aigars Freimanis, jehož firma dělá průzkumy pro lotyšské firmy.

Lotyšská blbá nálada

Neobsazená tabulková místa se ve státních institucích škrtla automaticky. Na to podle lékařky, které pro účely článku říkejme Argita, doplatilo třeba zdravotnictví, protože ředitelé z rozpočtu na neobsazená místa přilepšovali ostatním. "Teď to vypadá tak, že jsou třeba peníze jen na operace první dva týdny v měsíci, a když máte štěstí, tak se do nich vejdete. Jinak musíte normálně zaplatit všechno," říká Argita.

Životní náklady jdou nahoru. Jsou vyšší poplatky u lékaře, DPH, elektřina, plyn. A strach roste s tím, jak stoupá nezaměstnanost. Na konci roku byla sedm procent, teď je deset a do konce letošního roku se odhaduje, že bude nejméně patnáct procent.

Lotyši poznávají, že si vlastně žili nad poměry. Lidé hledají slevy, noviny a časopisy se předhánějí, kdo nabídne lepší seriál o šetření a o levném vaření. Víc lidí se také obrací na tržnice.

Devadesátá léta, kdy se ekonomika propadla o 40 %, měla aspoň světlo na konci tunelu v podobě členství v EU a NATO. Letos je odhad minus 12 % a Lotyši světlo ve tmě hledají marně. "Je to horší než na počátku 90. let. Padáme dolů a nevidíme dno," říká Ilze.

• Diskuse
• Celkem 48 příspěvků