Podnikat "na svém" je často nemožné

Snaha státu omezovat vlastnická práva sílí. Potvrzují to konkrétní kroky vlády i sněmovny. Majitelé pozemků či bytů přitom nemají možnost své vlastnictví využívat tak, jak chtějí, často jim stát přímo brání v podnikání.
Zatímco politici a státní úředníci svůj postup většinou obhajují "veřejným zájmem", zástupci vlastníků hovoří naopak o pošlapávání základních demokratických práv.
"Nadřazování uživatelských práv nad vlastnickými už u nás dosáhlo hrozivého rozsahu," říká například místopředseda Svazu vlastníků půdy František Janda.

Restituce mohou uváznout

Včera prošel sněmovnou návrh zákona, jenž má umožnit mnohem snazší vyvlastnění soukromých pozemků pro akce veřejného zájmu - především výstavbu dálnic. Ovšem zatímco stát připravuje paragrafy, jak něco vyvlastnit, řada restituentů ještě patnáct let po pádu komunismu nemá vrácen majetek, který jim byl ukraden.
Na vydání ještě čekají například tisíce hektarů zemědělských pozemků. Jenže aby mohly být vydány, musí být nejprve řádně vytyčeny. Na takzvané pozemkové úpravy ovšem nejsou v návrhu státního rozpočtu na příští rok žádné peníze.
"Někam z rozpočtu vypadly. Bez nich ovšem nemůžeme práce pro vlastníky zajistit. Bez pozemkových úprav se nerozběhne ani další využívání pozemků k jakémukoliv podnikání," upozorňuje ředitel Ústředního pozemkového úřadu ČR Jiří Hladík.
Mluvčí Ministerstva zemědělství Martin Severa uvedl, že o získání peněz jedná jeho úřad ve sněmovně i s Ministerstvem financí. Letos stát vydal na pozemkové úpravy z rozpočtu 700 miliónů korun.
Svůj majetek zpět nedostali ani lidé, kteří mají vlastnické podíly u zemědělských družstev. Hodnota dosud nevrácených podílů dosahuje zřejmě až patnácti miliard korun.
Sněmovna, zejména poslanci vládní ČSSD s komunisty, se přitom snažila zákonem vnutit vlastníkům, aby náhradou za podíly museli přijmout i věcné vypořádání - třeba nepotřebné budovy a zařízení. Návrh levice v úterý neprosadila jen díky tomu, že navrhovatelé v něm udělali formální chybu.
Obhájci zájmů družstev vysvětlují nevracení podílů tím, že prostě nemají peníze. Soukromí farmáři naopak poukazují na to, že jim tak družstevní podniky nekale konkurují - když stále užívají k podnikání cizí majetek.

Cena půdy je uměle nízká

I když se restituent svého majetku domůže, neznamená to ještě, že jej také může patřičně zhodnotit.
Zákon například stále reguluje nájemné za bydlení. Majitelé domů tak podle svých odhadů přijdou ročně až o pět miliard korun. O uvolnění nájemného sice politici diskutují, ale zatím bez výsledku.
Podobně jsou na tom ti, kteří mají ve svém držení zemědělské pozemky. To se týká více než dvou miliónů lidí. Pronájem i cena polí jsou v Česku stále zhruba desetkrát nižší než v západní Evropě.
Trh s půdou je přitom uměle udržován na nízké úrovni, protože zájemci z ciziny mají možnost koupě pozemků omezenou. Kromě toho nyní sněmovna projednává návrh zákona, který by nařizoval nejméně sedmiletou výpovědní lhůtu při pronájmu půdy.
To by znamenalo, že po sedm let by vlastník nemohl pozemek prodat ani výhodněji pronajmout, i když podle předpokladů odborníků cena půdy poroste. Dnes přijde hektar polí v úrodné oblasti třeba na sto tisíc korun, zahraniční farmáři jsou ovšem schopni zaplatit několikanásobek.
"Vzhledem k tomu, že je v republice v pronájmu přes devadesát procent půdy, dlouhodobé pronájmy by zase zmrazily jakékoliv pokusy o rozhýbaní trhu," hodnotí stav Jiří Papež, stínový ministr zemědělství ODS.

Ekologové: Chybí diskuse

Při zdůrazňování "veřejného zájmu" se politici a úředníci dostávají velmi často do střetu také s ekologickými organizacemi. Jejich zástupci však mají většinou stejný názor jako samotní vlastníci - nekladou ochranu přírody před vlastnická práva.
"Například snazší vyvlastňování pozemků kvůli dálnicím sice vnese zmatek do současných ekologických zákonů, ale neomezí je nijak dramaticky. Hlavním problémem je omezení práv místních lidí - obcí a majitelů pozemků," říká ředitel Hnutí Duha Martin Ander.
"Úředníci si tak prosadí plány bez ohledu na názor občanů. Chybí demokratická diskuse," dodává Ander.

Autoři: Martin Mařík