Petr Fischer: Je třeba ”zabít” Klause, ne oprašovat modrý kořen

Od chvíle, kdy Václav Klaus napsal na displej svého mobilu "falešný a prázdný Topol" (krásný politický mýtus), bylo zřejmé, že nového předsedu ODS Mirka Topolánka čeká v čele strany jen jediný skutečný úkol - "zabít" Klause. Topolánek se této nutnosti vyhýbal. Zaprvé se bál, že Klausovo křídlo je příliš mocné, za druhé byl přesvědčen, že Klaus v roli stárnoucího prezidenta bude postupně mizet, až se jeho vliv na ODS rozpustí na minimum.

Probíhající spor s jedním z nejčirejších produktů Klausovy ideologické práce Pavlem Bémem, který se přetavil v podivnou diskusi o jakémsi mytickém modrém kořenu, odhaluje, že Topolánkova strategie překvapivě funguje. Ale jen částečně. Nutnost "zabít" Klause jako otce ODS, který své politické děti ideologicky pořád (ne)viditelně peskuje a nenechá je na pokoji, se ovšem neumenšila. Jen se dnes znovu aktualizuje, a protože konflikt je konečně nejen otevřený (Topolánek už nemusí nic zakrývat, protože otec svou nenávist odhalil sám), ale také náležitě hysterizovaný zmiňovaným Pavlem Bémem, je lépe vidět, proč k obrazné politické vraždě v ODS musí dojít.

Obrana před životem

Topolánek nemá v mnoha věcech jasno, často vystupuje názorově rozviklaně.

V jedné věci je ale jeho intuice, kterou se řídí, správná: řešením krize jakékoliv politické strany nemůže být prostý návrat ke kořenům, pokud tyto kořeny dávno nepřinášejí tvůrčí ani mocenský potenciál. Klaus je zakladatelem ODS; vtisknul jí hlavní ideje - malý stát, důvěra v jedince, důraz na ekonomický ohled veškeré lidské činnosti - ale byl to také on, kdo stranu ideologicky konzervoval a uzavřel před proměnami vnějšího světa.

Ve společenských vědách existuje pojem "zakladatel diskurzivity". Je to člověk, který přišel nejen s novým pohledem na věc, s novým vymezením problémů, ale který touto novostí umožnil vznik mnoha dalším nápadům, zkrátka otevřel celé nové pole možností. Klausovo vtažení konzervativně-liberální politiky do poskomunistického prostředí (z pohledu dějin české demokracie to byl krok naprosto neorganický) mělo podobný efekt. Rozevřelo prostor, který česká politika neznala, což mělo na její rozvoj pozitivní vliv.

Až později se ukázalo, že původní Klausův koncept nebyl originálním diskurzivním průlomem, protože neinspiroval rozvíjení konzervativně-liberálních myšlenek (snad proto, že byl pouze převzatý, naučený při podtrhávání v odborných knihách ze zahraničí), nýbrž vedl k opakování, napodobování a obhajobě "posvátného" základu (a osoby). To nejlépe potvrzují texty "otce zakladatele" a potom nekončící řada jeho napodobitelů, kteří od poloviny devadesátých let používají otcův slovník, ale především se dívají na svět jeho očima.

Právě proto, cítí zcela oprávněně Topolánek, není možný prostý návrat k modrým kořenům podle Klause, protože by to politiku ODS přivedlo do ghetta přesvědčených a spokojených, do světa vyprázdněných ideologických pouček, které tak přesně reprezentuje muž bez vlastností Pavel Bém.

Návrat politickéno myšlení

Není to totéž, jako kdyby Topolánek řekl, že kořeny nejsou důležité, protože vždy rozhoduje politická pragmatika a technologie.

Je to mnohem spíše jako ve sporu psychoanalytiků o Freuda. Má-li smysl vracet se k Freudovi, pak jedině proto, aby se v dnešním jiném světě četl jinak, třeba i proti zdánlivě samozřejmé původní intenci, bude-li to žádat život. Klausovi vykladači požadují pravý opak. Podle nich jsou základní ideje něco jako věčné menhiry, k nimž se chodíme modlit a čerpat psychickou sílu. Někdy je ale třeba modlitební kameny zbořit, aby se dalo dýchat a mohli jsme vykročit ze začarovaného kruhu. Platí to pro lidi i pro politické strany.

Tak jako každý z nás uvnitř obrazně zabíjí otce, aby se dostal k sobě (ale také aby pochopil otce), dospívá i politická strana tím, že po čase překračuje stín zakladatele, který by ji jinak mohl udusit. Proto také Topolánek musí nyní, veřejně a za všechny na kongresu ODS "zabít" Klause. A to nejen tím, že na hlavu porazí jeho ideologicky vyprázdněnou inkarnaci.

Symbolický akt zabití - pokud se ho Topolánek konečně veřejně odváží - nebude důležitý pouze pro ODS. Mohl by oživit celou politickou scénu. Třeba tím, že se na ní začne o politických a společných tématech zase otevřeně a bez otcovských frází a předsudků myslet.

petr.fischer@economia.cz

Autoři: Petr Fischer