Diplomaté padají únavou. Francouze nic nezničí

/Od naší zpravodajky z Bruselu/

Hlavně neusnout. Na tenhle cíl se řadě bruselských diplomatů v posledních dnech při nočních jednáních zužovala jejich strategie. Prezident Sarkozy nasadil na vyjednání dohody o klimaticko-energetickém balíčku svoje nejlepší lidi. Jejich hlavní vyjednávací taktika byla jasná: unavit ostatní k smrti.

Diplomatická jednání o zelené revoluci v posledních týdnech trhala všechny rekordy. Schůzky zástupců jednotlivých zemí trvaly dvanáct i dvacet hodin, málokdy končívaly před půlnocí a často se v horních patrech budovy Rady Evropské unie na Schumannově náměstí svítilo ještě v šest hodin ráno. Lhostejno, jestli byl zrovna pátek nebo neděle.

Pobledlí francouzští diplomaté se až do včerejška snažili připravit konečnou dohodu tak, aby na jednání na nejvyšší úrovni, hlavám států, zbylo jen pár sporných bodů a jejich pán a vládce mohl slíznout diplomatickou smetanu. "Nebylo výjimkou, že jsme do rady přišli jeden den ráno a odešli druhý den, když ostatní šli do práce. A ještě ve čtyři ráno jsme byli schopní se pohádat o technické detaily mechanismu sledování cen uhlíku. O některé své kolegy už mám docela strach," říká polský diplomat.

Právě kvůli jeho zemi se bitva o konečnou podobu klimaticko-energetického balíčku protahuje, Poláci nejvíc tlačili na to, aby nové členské státy dostaly oproti původním plánům úlevy. To otevřelo už uzavřené kapitoly a rozpoutalo nové kolo bitev, v němž se téměř každá země snažila do poslední chvíle pro sebe něco "urvat". A protože do takzvaného Coreperu, Výboru stálých zástupců členských zemí, posílají země svoje nejlepší a nejzkušenější diplomaty, připomínala dosavadní noční jednání šachové partie. Žádný tah nemá význam sám o sobě, ale je součástí dopředu promyšlené herní strategie. "Byl to boj. Každý se snažil využít nepozornosti a únavy druhých a udělat drobnou, zdánlivě technicistní změnu, která ale může ve skutečnosti znamenat zásadní změnu. Musíme pořád dávat pozor," popisuje český diplomat.

Jediný, kdo se i po stovkách hodin jednání ve skutečném stavu věci ještě plně orientuje, je zřejmě francouzský diplomat s extrémní výdrží Philippe Leglise-Costa, který měl za úkol předpřipravit cestu k Sarkozyho diplomatickému úspěchu a který klimaticko-energetický balíček v posledních týdnech evidentně připravil o pár kilo váhy. Do bílých křesel od Philippe Starcka v předsednickém apartmá v budově rady si v posledních dnech zval ke zpovědi, jak se v eurohantýrce říká bilaterálním jednáním, zástupce jednotlivých států, aby s nimi dojednal, čím by se dala "vykoupit" jejich podpora francouzskému úsilí. A z nočních jednání s vyslanci ostatních států pravidelně jezdil rovnou na další kola bitvy: uhájit pracně dojednaný kompromis před útoky europoslanců, kteří mají pravomoc o osudu zelené revoluce spolurozhodovat. A i když se hlavy států dnes nebo zítra na summitu dohodnou, nebudou mít ani potom diplomaté v jejich službách padla. Už teď ví, že pár hodin po skončení summitu, ať už skončí kdykoliv, jim začíná další kolo jednání. Tentokrát se budou hádat o to, jak politické závěry svých šéfů přetavit do právnické řeči a pak se vydají přesvědčovat europoslance, aby je už ve středu schválili v prvním čtení.