O zdanění snů

Ta zpráva je zatím zveřejňována jako kuriozitka u článků „ze světa internetu a online her,” většinou až na konci, jako třeba v tomto článku. Ale ono nejde o kuriozitku.

Zvláštní je, že první, kdo s něčím takovým přišel, není socialistická Evropská unie, ale relativně liberální Austrálie. S čím?

S tím, že zdaní příjmy, které jejich občané získají v online hrách, jako je třeba Second Life. (Líbilo by se mi, kdyby se daň ze Second Life jmenovala Second Tax. Když už nesmysl, tak ať aspoň vtipnej...) Australské argumenty pro zavedení této berně neznám, předpokládám ale, že budou prosté: „Lidi získávají peníze, tak nám musí část dát!” Jako ostatně u každé daně. Nepátrejme po logice či zdůvodnění; žádný stát se zdůvodňováním nezdržuje. Stát oznámí, vybírá a trestá neplatiče, tak proč zdůvodňovat?

Osobně chápu daň jako poplatek za služby, které mi poskytuje stát. Tomu rozumím. I když to jsou často služby nekvalitní a zbytečné a leckdy to je vysloveně vyhazování peněz oknem. Ale budiž. Jsem naivní a chci věřit tomu, že stát si bere peníze z takových příjmů, u nichž mi nějak zajistil některé prostředky k jejich získání. I když vím, že to tak není a stát prostě bere jen ze všeho, kde se hýbou peníze.

A tady se peníze hýbou. A dokonce přes hranice států! A bez cel, kvót a omezení. Takový John z Melbourne má virtuální sekyrku a domluví se s Peterem, že mu ji za dolar prodá. John dostane reálný dolar, Peter virtuální sekyrku. Peter pak půjde a tuhle virtuální sekyrku prodá Dieterovi za jedno reálné euro. A státy šílí, protože vidí, že by mohly zdanit dolar i euro - a nakonec by mohly zabavit i tu sekerku, protože neodpovídá euronormě.

Má stát právo kontrolovat herní svět? Může virtuální sekyrka odpovídat euronormě? Bude norma na její tvar, funkci nebo bajtové vyjádření? Tohle všechno jsou otázky pro filosofy, pro teoretiky práva, ekonomy a další kapacity. Třeba dojdou nakonec k závěru, že stát jako orgán pozemského a hmotného života má právo zasahovat i do věcí mimo hmotný svět, takže státy zdaní nejen reálné příjmy z online her, ale i čistě virtuální zisky v hrách, a když už v tom budou, tak jedním vrzem zdaní i příjmy a dary ve snech, a k tomu třeba Boží požehnání („335/27c - do nákladů si lze odepsat pouze 8 Otčenášů každý měsíc, pokud jejich počet v příslušném zdaňovacím období nepřesáhl 40% Zdrávasů”). Pak Pámbu s námi! („Výzva Pámbu s námi je osvobozena od daně, pokud byla pronesena v souvislosti s četbou předpisů vydaných orgány Evropské unie.”)

Na druhou stranu si živě představuju berní přiznání takového hráče nějaké pěkné MMORPG: Příjmy za uplynulý rok tvořily příjmy z prodeje kořisti naloupené trpaslíkům v jeskyních, příjmy z prodeje kouzelných předmětů a odměna za pobití démonů ve sklepě Ctulgha Ušatého. Dále jsem získal nefinanční plnění, a to konkrétně kouzlo Fireball, elfí helmu, kožku z trolla a srdce Daedry. Od tohoto příjmu nutno odečíst náklady, které činí: Jedna válečná obouruční sekera, amortizace meče Temných Sil a úplatek vévodovi ve výši 40 zlatých.

Finanční úřad mu z toho jistě vyměří nějakou pěknou daň, třeba dvě jedovaté žáby a argonianský amulet neviditelnosti. A pokud nezaplatí, přijdou pro něho biřici a uvrhnou jej do kobky v Leyawiinské pevnosti.

PS: V rohu cely je tajná chodba, ale hlídá ji trpaslík. Zabijete ho daňovými předpisy, co jsou pod kavalcem.