Eric Schmidt: Zachraňme si své soukromí

Informační věk se stává pro stále více lidí realitou. Pro jednotlivce jde o ohromný posun v možnostech komunikovat a tvořit, mluvit a být slyšet; pro národní ekonomiky jde o zrychlení hospodářského růstu a tempa inovací.

Nicméně vývoj technologií někdy přináší i situace, v nichž se náš život stává otevřenou knihou. Kreditní karty zaznamenají, kde nakupujeme a co si pořizujeme. Mobilní telefony mapují náš pohyb. E-maily zanechávají stopy o tom, s kým a o čem se bavíme. A nejnovější internetové hity - blogy, weby pro sdílení videa a sociální sítě - umožňují sdílení téměř čehokoliv (fotografií, domácího videa, nejniternějších pocitů) s téměř kýmkoliv.

Smažeme, co o vás víme

Společnost Google je proto přesvědčena, že je potřeba vytvořit nová pravidla ochrany soukromí. Nemáme tím na mysli zákony. Podle mých zkušeností funguje samoregulace často lépe než legislativní opatření - zvláště pak na vysoce konkurenčních trzích, kde lidé mohou snadno přecházet od jednoho poskytovatele k druhému.

Vhodným příkladem může být vyhledávání. Internetové vyhledávače, stejně jako Google, tradičně uchovávají po dlouhou dobu dotazy svých uživatelů. Tyto záznamy obsahují vyhledávanou frázi, dobu, kdy byla zadána, a identifikační údaje daného počítače.

Ačkoliv žádná z těchto informací neidentifikuje jednotlivce a neříká nám, kdo za počítačem sedí nebo kde bydlí, jsou citlivé, protože sledují oblasti zájmu konkrétního uživatele. Právě proto se společnost Google rozhodla smazat po 18 měsících část identifikačních údajů (konkrétně tzv. IP adresy a "cookies" jednotlivých počítačů) - a zrušit tak propojení mezi dotazy a přístroji, ze kterých byly zaslány. Dá se to přirovnat k ochraně bezpečnosti uživatelů kreditních karet, kteří mají na účtenkách část čísel nahrazenu hvězdičkami.

Další vyhledávače nyní náš příklad následují a dokazují tím, že samoregulace v praxi funguje.

Tímto samozřejmě nechci říci, že by zákony o ochraně soukromí neměly své místo. V tuto chvíli však většina zemí žádná pravidla o ochraně osobních údajů nemá. A v místech, kde nějaká legislativa existuje, se obvykle jedná o směs různých režimů. Například v Americe je ochrana soukromí převážně v kompetenci jednotlivých států - takže v praxi zde bude nějakých 50 přístupů k danému problému. Naproti tomu Evropská unie vytvořila společné standardy, ale některé regulační orgány v Evropě je považují v řadě ohledů za nepružné.

Globální pravidla

V každém případě, sebelepší pravidla v jedné zemi mají omezený dosah, protože osobní údaje dnes během několika sekund mohou obletět celou zeměkouli.

Právě proto teď Google vyzývá mezinárodní komunitu k novému, koordinovanějšímu přístupu k ochraně dat. Významným přínosem by mohly být globální standardy ochrany soukromí. Za prvé by spotřebitelům přinesly větší jistotu ohledně ochrany osobních údajů, bez ohledu na aktuální místo jejich uložení. Za druhé by vytvořily větší jistotu pro firmy, protože by podpořily ekonomickou aktivitu a inovace.

Pochopitelně že vývoj jakéhokoliv světového standardu není snadnou záležitostí - ale není to na druhou stranu zase úplná novinka. Například OECD vytvořila své vlastní doporučení již v roce 1980.

Zkroť, co nelze zastavit

Rychlost a záběr digitální revoluce byly tak velké, že jen málokdo si dnes pamatuje, jaké to bylo předtím - kdy se nedalo komunikovat a obchodovat 24 hodin denně, sedm dní v týdnu. A díky ohromným přínosům - lepšímu přístupu k informacím, větší svobodě a vyššímu ekonomickému růstu - by ani většina pamětníků nechtěla vývoj vracet zpět.

Úkol, před kterým nyní stojíme, má dva rozměry: musíme pomocí prevence budovat důvěru uživatelů a vytvořit jasná pravidla, která podpoří další inovace. Pokud to s těmito cíli myslíme vážně, je načase začít o globálním přístupu k ochraně soukromí vážně jednat.

Autor je generálním ředitelem a předsedou správní rady společnosti Google