O nevysvětlitelnu

Kdysi jsem četl nějakou příhodu ze sedmdesátých let. Už nevím, kdo ji říkal, ani kde jsem ji četl, ale šlo v ní zhruba o toto: Jakýsi emigrant z osmašedesátého vyprávěl v Anglii ve společnosti o situaci v Československu, o padesátých letech a tak. Lidé mu naslouchali se vzrůstající nedůvěrou a nakonec jej hostitel přerušil a říkal: „Poslyšte, příteli, ale to se mi nezdá příliš pravděpodobné, co nám tu říkáte. Kdyby byli komunisté opravdu takoví zločinci, tak byste je přeci vyhnali a zvolili jiné vedení!”

Některé věci zkrátka nevysvětlíte.

Na začátku srpna jsem byl požádán, jestli bych nenapsal pár slov o českém webu, zejména pak o sociálních službách, pro nějaký globální výzkum. Souhlasil jsem, že napíšu, tak mi poslali otázky. Třeba: „Jak změnila sociální média kulturní prostředí v Československu?” Poctivě jsem nad tím seděl, přemýšlel a zvažoval, co na to odpovědět. Jak přiblížit lidem, žijícím v Kalifornii, situaci u nás? Jasně, nelezeme po stromech, ale na druhou stranu – však víme!

Začal jsem stručným úvodem, historickým a společenským kontextem, psal jsem o tom, kolik lidí tu má přístup na internet, a pak jsem místo řečí o světlých zítřcích Webu dvanula v České republice psal o realitě českého internetu tak jak ji vidím, a tiše jsem doufal, že se můj text do ČR nedostane. Nechtělo se mi poslouchat řeči chytráků o tom, jak by to oni napsali líp. (Bohužel, text se do ČR dostal a jeden český čtenář, zjevně mající deficit v chápání napsaného textu, mi vyčetl, že se z mých odpovědí nedozvěděl nic nového. Sic!)

Minulý týden jsem dostal k recenzi knihu o vytváření mashupů (mashup je služba, která kombinuje několik zdrojů dat a webových služeb a nabízí kvalitativně nové služby, postavené nad již existujícími). Četl jsem ji se zaujetím a s nadšením. U příkladů jsem si říkal, že by nebylo marné udělat podobné aplikace i pro český web. Začal jsem tedy hledat odpovídající české služby - a našel jsem jaksi mimochodem i odpověď na otázku jiného Američana: „Proč je v ČR tak málo mashupů?”

Některé služby, které v knize autor využívá, v Česku prostě neexistují. Neexistuje k nim ani alternativa. Další mají české alternativy, ale ty nenabízejí API, které by mohly jiné služby využít. A aby ho někdo třeba zbytečně dlouho nehledal, tak mívají dost často v patičce ještě takové ty řeči o zákazu použití dat a kdesi cosi, popř. umožňují přístup k datům jen po zadání CAPTCHA kódů...

Kdepak, to by tak hrálo, aby někdo parazitoval na našich datech! To jsou NAŠE data, to je NÁŠ web! Co má kdo co NAŠE(!) data přebírat a někam implementovat! My sami víme, co je pro NAŠE data nejlepší! Spolupráce s jinými servery je zbytečná, my SAMI si všechno uděláme nejlíp, nebudeme přece NAŠE uživatele posílat na nějaký NEPŘÁTELSKÝ server, bude to jen naše, NAŠE, NAŠRRRRggghhh...

Až se tohoto uvažování čeští provozovatelé zbaví a naučí se kooperovat, pak teprve bude moct být řeč o nějakém moderním webu. Do té doby to jsou jen akademické plky...

Výsledkem četby mashupové knihy je, že dneska spouštím nový web, který bude zaměřen právě na propagaci internetových služeb. Už to spuštění neprožívám tak jako před lety, netěším se, protože vím, že mi radost zkazí reakce některých českých komentátorů. Ale co, aspoň jsem místo nadávání na tmu škrtnul sirkou; spálený prst je pro mne přijatelná cena.

A jak to celé spolu souvisí?

Inu, tak, že některé věci zkrátka nevysvětlíte. Ale je dobré se o to pokusit, aspoň si naplno uvědomíte jejich absurditu.

PS: Sousedovic koza pořád ještě žije.