O veřejném zájmu

Po pravdě řečeno nerozumím současnému způsobu ochrany autorských práv a připadá mi nelogický. Takových věcí je víc – třeba nerozumím tomu, proč existuje dědická daň... Ale dědická daň se mě netýká (zaplaťpámbu), zato ochránci autorských práv mi lezou do života velmi intenzivně.

Zrovna minulý týden se v hlavičkách těchto Ochránců urodilo víc než jindy.

Třeba taková IFPI... Na Živě vyšel článek Jiřího Peterky, ve kterém komentuje úžasná vyjádření Petry Žikovské, ředitelky české IFPI. Když pominu komický termín nelegální hudba, tak představy paní ředitelky jsou nejen technologicky naivní, ale i právně pochybené a odporující kdejakému právnímu předpisu, o zdravém rozumu nemluvě.

IFPI zkrátka jedná tak, že při své „ochraně” nehledí vpravo vlevo... Technologicky nemožné? Změňte technologii! Právně nemožné? Změňte zákon! Autorská práva musí být ochráněna, ať to stojí co to stojí!

Nebo RIAA. Na Rootu vyšla zprávička, že šéf RIAA Cary Sherman požaduje filtrování internetového obsahu u poskytovatelů připojení. A protože ti mizerní uživatelé mohou svá data před přenosem šifrovat, tak přišel s jedinečnou ideou: Filtrování bude muset mít uživatel ve svém PC, a pokud ho nebude mít, tak ho ISP nepustí na internet.

Ne, prostě nechápou, že změnit se musí způsob přístupu k ochraně autorských práv a k distribuci autorských děl obecně a místo toho horečnatě lepí každou díru v cedníku, mohutně povzbuzováni příživníky – pardon, vydavatelskými společnostmi, které se klepou hrůzou z toho, že nebudou moci prodat jedno a to samé audiovizuální dílo jednomu člověku několikrát a pokaždé za plné peníze. A co horší – svou impotenci a neschopnost hodlají přehodit na poskytovatele připojení a uživatele.

Pomalu začínám podléhat myšlence, že Ochránci čehokoli (přírody, zvířecích práv, menšin, hladových Afričanů nebo těch autorských práv) jsou víc než na ochranu zaměření na mou peněženku a své bohulibé záměry hodlají provozovat za moje peníze. Ohánějí se přitom tím, že to dělají ve veřejném, tedy i mém, zájmu, a pokud nezaplatím, tak příroda zmizí, zvířata zhynou v bolestech, menšiny budou otročit na plantážích, hladoví Afričané se požerou navzájem a Madonna s Metallicou zchudnou.

Asi nejvíc mě zaujalo to, jak se RIAA klepe strachy před šifrováním. A určitě nejen RIAA. Jsem přesvědčen, že je tu spousta dalších institucí (se státním aparátem a policií v čele), které mají žaludeční vředy z představy, že poddaný lid se spolu baví – a oni nevědí o čem. Pokud se nemýlím, tak už nějaké pokusy zakázat nevolníkům používat šifrovací programy proběhly – samosebou ve Veřejném Zájmu.

Proto mne minulý týden naprosto nejvíc potěšila zpráva o tom, že vyšla pátá verze programu TrueCrypt. Nyní dokáže zašifrovat i bootovací disk, což je vlastnost, kvůli které jsem si pořizoval před rokem Drive Crypt Plus Pack.

Já mám svoje disky kompletně zašifrované a šifruju si i zálohy, co si vypaluju na DVD. A ostatním doporučuju totéž – i kdyby to měl být jen truc a naschvál všem pátračům, slídičům a ochráncům. Mám právo na soukromí a nikde není psáno, že do mého soukromí patří povinně slídivé oko kdejaké státní i polostátní verbeže.

Ani do vašeho soukromí nepatří...