O opisování čili Co tě škola naučí, jako když najdeš


Nejkvalitnější a nejinspirativnější český právnický blog "Jiné právo" upozornil na čerstvou tragikomickou událost z pražské právnické fakulty.
Vedoucí jedné katedry oznámil na elektronické nástěnce, že studentům nedovolí nahlížet do opravených písemek. Důvod? Všichni přece víme, jak zkouška probíhala: vy jste opisovali, my jsme vás nehlídali, tak teď neobtěžujte.
Napadlo školu, co svým chováním budoucí advokáty, státní zástupce a soudce vlastně učí?

Zkoušíme, ale jen "jako"

Pravda, nebyla to žádná z hlavních kateder, "jen" sociologie. Konkrétně zní sdělení vedoucího katedry takto: "V průběhu zkoušek byly navzdory upozornění často používány "taháky", jichž bylo při kontrole sebráno několik desítek a také několik lidí vykázáno z místnosti," napsal 14. února Milan Sláma (vzkaz visí v sekci Aktuality dodnes). "V průměru je klasifikace dokonce v menším stupni přísnosti, navzdory nedbalým odpovědím, schematizacím, opisování." Písemky byly zkrátka opraveny správně a pravdu má vždy pedagog, takže "dodatečné nahlížení (kontrola správnosti) se vylučuje".
Zajímavé je i studentské diskusní fórum pod článkem. Někteří budoucí právníci narovinu přiznávají, že opisovali: "Když pět minut po začátku jedinej dohlížející odejde, vrátí se za půl hodiny s kafíčkem, otevře si knížku a začne si číst, tak málokdo bude tak vzornej, že si ten tahák nevytáhne." Jeho slovenská kolegyně souhlasí: "Keď to neberie vážne on, tak to nemôže chcieť po studentoch."
Další si stěžuje, že mu opravující docent během měsíce neodpověděl na žádný ze tří mailů, na konzultační hodiny nepřišel a telefony u něj v kanceláři nikdo nebere.
Protože to jsou právníci, další žasne nad tímto principem kolektivní viny a trestu. A ještě další cituje ze stále platného studijního řádu (článek 13, odstavec 2), podle nějž "student může nahlížet do své (...) písemné práce."
Divné na tom je, že už to vedení pražských práv ani nepřijde divné.

Jakýsi hmyz je za dveřmi

Autor diáře studoval na třech fakultách a na čtvrté přednáší, nikde však nezažil takové pohrdání studenty jako na pražských právech. Jako by šlo o obtížné ovády, kterým neuškodí, když budou celé dopoledne čekat na chodbě na pedagoga, však mají času dost.
Co se studenti podprahově naučili, uplatní pak v profesi. Předseda Soudcovské unie Jaromír Jirsa se nedávno časopisu Týden svěřil: "Mohl bych vyletět z kůže, když třeba u trestních soudů pozvou padesát poškozených, všechny na osm třicet, a přitom je jasné, že hodně jich tam takhle bude dlouho čekat. Když poslední z nich někdy odpoledne odchází, rozkope vzteky dveře." Nemají soudci tu přehlíživost už ze školy? Letošní studenti si k tomu přidají poučku, že pravidla občas neplatí, a kdyby si drzá svoloč stěžovala, stačí zadupat.
Nelze si v této souvislosti nevzpomenout na historický skandál na pražských právech z roku 1999, kdy kdosi prodával správné odpovědi k přijímacím testům. Tehdejší děkan odmítl odstoupit, testů v trezoru se prý musela zmocnit "gangsterská mafie". Nikdy se to nevyšetřilo. A drtivé většině studentů to bylo úplně lhostejné. (Škola se poučila v jediné věci: na přijímačky si dnes najímá soukromou testovací firmu Scio.)

Tady nemůžete učit, kolego

Konformní studenti volí konformní akademický senát, a ten nutně vybírá konformní děkany. Pár škol si v Česku vědomě či omylem zvolilo do čela silnou osobnost, která pak atmosféru na škole zásadně ovlivnila. To zažila celá Masarykova univerzita s Jiřím Zlatuškou, brněnská Fakulta sociálních studií s Ivo Možným nebo Národohospodářská fakulta VŠE s lidmi z Liberálního institutu. Pražská fakulta nikdy takto nezariskovala, což je možná škoda.
Jinak by v Praze evropské právo učili cizinci, třeba nizozemská profesorka českého původu Sacha Prechal. Škola by přitáhla z Cardiffu špičkového teoretika práva Jiřího Přibáně. Nestalo by se, že by oxfordskému doktorandovi Janu Komárkovi, který přednáší v Lundu nebo Utrechtu, proděkan v Praze zabránil ve vystoupení proto, že "nemá titul PhD". A katedru ústavního práva by vedli bývalí ústavní soudci-profesoři jako Vojtěch Cepl nebo Vladimír Klokočka. (Dnes ji vede děkan Aleš Gerloch, který je zároveň vedoucím další katedry, radí ministrovi a jeho kancelář pilně zastupuje u Ústavního soudu. Nu, však ho právní obec vyhlásila jedním z "Právníků roku"...)
Lidové noviny vydaly žebříček, podle nějž je nejlepší právnická fakulta v Brně, druhá je Praha, pak Plzeň a Olomouc. Žebříček je na již zmíněném blogu Jiné právo vysmívaný kvůli pochybné metodice. Ale intuitivně se trefil: to raději menší a přátelštější Brno.

tomas.nemecek@economia.cz