Petr Placák: Rusko už zase nelze kritizovat?

Rusko už zase nelze kritizovat?

Když loni 10. října v Praze protestovali před ruským velvyslanectvím dva Gruzínci proti panským manýrům Ruska vůči své vlasti, činili tak s vědomím, že jsou ve svobodné zemi. Jenže, jak se dnes ukazuje, kosa padla na kámen.

Připomeňme, oč šlo: Jimi Dabrudašvili a Zurab Laliašvili rozvinuli před ruským velvyslanectvím transparent, na kterém byl nakreslen ruský voják s hákovým křížem, jak holínkou šlape po Gruzii. Nápis hlásal "Ruská duma: Mrtvý Gruzínec, dobrý Gruzínec." Plakát nejen kritizoval chování Putinova Ruska vůči jeho malým sousedům, ale reflektoval i staletou zkušenost Gruzie s imperiálním Ruskem. Jeho smysl měl být v zemi se zkušeností 21. srpna 1968 zřejmý. Ale není.

Policie začala oba Gruzínce stíhat za trestný čin podněcování k rasové a národnostní nenávisti a soudkyně Gabriela Hüttlová jim uložila čtyřměsíční podmínku. Když o případu začala psát média, uvědomila si, že stát není národ a svůj omyl napravila. Věc by se tak mohla brát jako patálie tuzemské justice, která ve složitostech svobodného a otevřeného světa, na noze s olověnou koulí komunistické minulosti, pracně hledá sama sebe. Jenže státní žalobkyně Janáčová dál trvá na tom, že "plakát je způsobilý vyvolat nenávist vůči národu" a proti osvobozujícímu rozsudku se odvolala.

Janáčová má pravdu: jednání obou Gruzínců lze opravdu považovat za trestné. Nikoli ovšem podle zákona, který má chránit proti projevům politického extremismu, nýbrž podle někdejšího paragrafu o hanobení státu světové socialistické soustavy a jejího představitele. V této souvislosti se nabízí celá kupa otázek: Je to od Janáčové úmysl, nebo jen projev absolutní nekompetentnosti? Co má co dělat člověk s myšlením vyšetřovatele StB na postu státního žalobce demokratické země? Proč má soudy (a daňové poplatníky) nekompetentními žalobami zatěžovat státní zástupce, který postrádá základní pojem o právech občanů a obyvatel České republiky? Na čí pokyn bylo zahájeno trestní stíhání? Chovalo by se státní zastupitelství podobně agilně, kdyby šlo o protest proti vládě nějaké zastrčené africké lidově demokratické republiky? Začalo státní zastupitelství oba Gruzínce stíhat proto, že to jsou cizinci pocházející ze země mimo EU, která nemá příliš silné mezinárodní postavení? Troufl by si státní žalobce stíhat přední české noviny, kdyby otiskly karikaturu Putina s hitlerovským knírkem, jak v holínkách mašíruje po mrtvolách Čečenů? Pokračovat by se dalo libovolně dlouho.

Politici často projevují obavy z malé politické angažovanosti občanů, kteří znechuceni veřejným děním zajímají se o politiku čím dál míň. Když se pak ovšem někdo projeví, začne ho státní zástupce stíhat. To by vypadalo skoro jako provokace. Ona to je ovšem jenom hloupost, která však není o nic méně nebezpečná.

Nakonec je ale dobře, že se státní žalobkyně odvolala, protože nikdo opravdu netuší, jaké zhovadilosti dřímou uvnitř státního aparátu. Celá věc má tak šanci vyhřeznout na povrch a být jednoznačně odmítnuta. Právě na takovýchto případech a na jejich kvalifikovaném odmítnutí se koneckonců vytváří naše svoboda.

Autor je historik a novinář

Autoři: Petr Placák