Ivan Gabal: Přichází čas etnických konfliktů

Kdo viděl záběry z boje v okolí litvínovských romských ghett, zaznamenal, že něco podobného tady bylo k vidění poprvé. Obávám se ale, že nikoli naposled. Masivnost a délka střetu, zbraně na obou stranách a zejména artikulovaná veřejné podpora místních občanů extremistům ukazují na potenciál, který mohou interetnické střety u nás nabýt.

Leckdo by mohl říci, že jde o extremistickou infekci, která prochází celým regionem. V našem případě jde však o poněkud odlišný vývoj, protože kořenem vzrůstu síly a podpory extremismu je dlouhodobé neřešení problému sociálně vyloučených romských lokalit, kde žije několik generací nezaměstnaných a v mnohém ohledu nezaměstnatelných Romů. V závislosti na sociálních dávkách, bez kvalifikace a zájmu o účast na pracovním trhu, v civilizačně zcela substandardních podmínkách.

Podle nedávné studie Světové banky lze odhadnout podíl pologramotných dětí z těchto míst až kamsi k hranici 40 %. Podle našich poznatků žije v těchto lokalitách celkově 65 - 80 tisíc lidí. Kumulující se problémy v soužití signalizovala řada nových bezpečnostních varování. Od drobné kriminality, přes akceleraci prostituce i šíření drog a s tím spjatého organizovaného zločinu.

Z hlediska Policie jde o jedno z rychle akcelerujících bezpečnostních rizik. Nyní se přidala hrozba extremistických organizací a zjevný růst jejich veřejné podpory minimálně v nejvíce exponovaných regionech a městech.

Je jen otázkou času, kdy se nad pouličními bijci objeví politická síla a radnice v příslušných regionech začnou zaznamenávat příliv extremistických politiků doprovázený početnou emigrací romských rodin. Potenciál pro takový vývoj u nás je. A pondělní střety ukazují ještě na jeden, mnohem závažnější problém: naši neschopnost nastartovat integrační programy a přivést k životu samostatnou agenturu, která by byla nejen zodpovědná za formulování integrační politiky, ale také za podporu její realizace.

Po dvou letech mluvení, příprav a pilotního experimentování provázeného slibováním pomoci, uvázla celá záležitost v písku nedostatečného organizačního zajištění a v neproduktivních kompetenčních sporech mezi členy vlády. Praktické kroky a výsledky nemáme a důvěra v serióznost těchto plánů se mezi obyvateli v exponovaných městech prudce rozpadá. Jaká bude cena takového neúspěchu?

Nevím, jak daleko jsme schopni jít s policejní ochranou vyloučených romských lokalit. Pokud začne problém metastázovat, přesáhne síly policie. Zrání podmínek pro interetnické násilné konflikty, jakkoli lokální, zřejmě bude rychlejší než naše schopnost startovat integrační programy a zastavit politické sliby a prohlubující se deziluzi na obou stranách. V neposlední řadě je otázkou, jaký je potenciál veřejné a případné politické a volební podpory extremistických politiků na místní či jiné úrovni.

Období, kdy jsme měli optimální podmínky začít něco dělat s problémem vyloučených romských lokalit bez velkých rizik sociálních a etnických konfliktů, jsme nejspíše promrhali. Nyní jsme zřejmě v nové fázi, kdy budeme muset hledat a prosazovat řešení v podmínkách rostoucích etnických tenzí a klesající důvěry ve vládní politiky. Pokud s tím vážně, ale opravdu vážně a kompetentně nezačneme, nelze vyloučit, že v dohledné době nebudeme policejně bránit romská ghetta, ale demokracii v českých zemích.

Je třeba se k situaci postavit čelem. Jak z hlediska prosazení praktické politiky, tak z hlediska politické odpovědnosti za malér, do kterého jsme se dostali.

Autor je sociolog