Uzbecká restaurace má potenciál uspět. Servíruje exotická, ale přitom pro Čecha přístupná jídla

Pokud nesnesete jídelní lístek s překlepy (gramatickými i faktickými) a obsluhu, která čas od času zapomene přinést příbory, první uzbecké restauraci v Praze se raději vyhněte. Pokud se přes obojí dokážete kvůli dobrému jídlu a exotickému zážitku přenést, je Samarkand naopak podnikem, který byste neměli minout.

Samarkand otevřel poměrně nedávno na vyhlášené "špatné adrese" v Říční ulici na pražské Kampě, kde žádný provozovatel dlouho nevydrží. Pamětníci povodní v roce 2002 si jistě vzpomenou na restauraci C'est la vie, která tu sídlila a jejíž židle a stolky se vznášely na vodě pod vývěsním štítem s náhle mnohoznačným jménem restaurantu. Dlouho na stejném místě nevydržel ani neslaný nemastný Šafrán, který se snažil prorazit sloganem "Více než jen trochu jiná restaurace".

Z podniků, které se v Říční 1 vystřídaly, má Samarkand největší šanci přežít. Už proto, že uzbecká kuchyně je na pražské scéně novou záležitostí a zároveň navzdory své cizokrajnosti je českému strávníkovi celkem přístupná.

Při prvním čtení jídelního lístku se možná zarazíte u beraního jazyka a usoudíte, že ta Pospěchová má hranice "přístupnosti" opravdu hodně rozvolněné. Nenechte se však mýlit slovy na papíře, jídlo, které dostanete na talíři v Samarkandu, vaše chuťové buňky totiž skutečně nevyděsí, ba ani nezmate.

Kupříkladu jmenovaný beraní jazyk je až na lehce skopové aroma podobný jazyku hovězímu, jen je jemnější, šťavnatější a křehčí. Maso z různých částí jehňat je vůbec jedním ze stavebních kamenů menu Samarkandu a nutno říct, že v kuchyni si s ním umějí poradit velmi dobře.

Osobně mě asi nejvíc dostal jeden z tradičních uzbeckých pokrmů, kovurma lagman. Kousky jehněčího se v něm snoubí s tlustými domácími nudlemi a nekomplikovaná kombinace koření s trochou rajčat vytváří důraznou, ale nikoliv agresivní chuť, u které budete při každém soustu váhat, zda je spíše známá, či exotická.

Podobně si s jazykem zahrává i další z vlajkových jídel středoasijské kulinární tradice, pilaf. Směs rýže, masa, mrkve a česneku nezní jako nic zvláštního, přesto vám můžu garantovat, že talíř vymetete do čista. Zvlášť pokud poslechnete radu menu, že pilaf je "chutné a správné jíst rukama".

Při prvních pár soustech nabíraných prsty si možná budete připadat trochu nepatřičně, s každým dalším však oceníte, že mezi jídlem a vámi není přehrada z příborů. Hmat je v případě jídla zanedbávaným smyslem.

VÍCE O JÍDLE

 

 

 

 

 

Vše o jídle a jeho kvalitě

NALEZNETE ZDE

Ruce můžete použít i v případě další ze specialit, taštiček samsa plněných cibulí. Říz samse dodává směs koření se špetkou římského kmínu. Naopak na uzbecké knedlíčky čučvara si raději vezměte lžíci - plavou totiž v lahodném vývaru, který se podle tradice ještě dochucuje mlékem.

Mile v Samarkandu překvapí i ne příliš zajímavě znějící variace na ryby a kuřecí. Všem, kteří jako já netrpí slabostí ani pro kuře, ani pro kopr (a vůči kombinaci kuře a sýr mají od devadesátých let předsudky), musím říct, že khanské dobroty, tedy plátek kuřecího vycpaný sýrem a koprem, chutnají dobře. Ujedla jsem kamarádovi dva kousky, což je přibližně o dva víc, než bych si v jiném případě dala.

Pokud někdo opraví chyby v menu Samarkandu a zároveň do něj přibudou středoasijské sladkosti a nápoje, pak se nová restaurace v Říční 1 stane místem, které nelze než doporučit.

Samarkand

Říční 1, Praha 1
tel.: 257 225 588
e-mail: info@samarkand.cz

fotogalerie: Uzbecká izba

• Diskuse
• Celkem 1 příspěvků