Bistro Au Petit Prince kvalit konkurenčního Cafe de Paris nedosahuje. Ani zdaleka

Snad i kvůli jisté podobě se zkratkou pařížského letiště Charles de Gaulle (CDG) se někdy restauraci Cafe de Paris na Maltézském náměstí v Praze říká CDP. Přijít do Cafe de Paris totiž skutečně znamená přistát v Paříži - rodinný podnik.

Stručný výběr sezonních jídel a vyhlášená specialita podniku - roštěnec v omáčce podle tajné receptury. Jakkoliv je restaurace ukryta ve stinném rožku poloviční proluky, dveře se v Cafe de Paris netrhnou v zimě v létě. Není tedy s podivem, že se úspěšný koncept rozhodl vyzkoušet i někdo další.

Bistro Au Petite Prince před nějakou dobou otevřelo na protější straně náměstí. Tím, jak je situováno, má větší předpoklady k úspěchu. Rohové prostory na turisticky exponovaném místě, poměrně velká zahrádka... Umístění je však jedinou disciplínou, z níž Au Petit Prince ve srovnání s Cafe de Paris vychází vítězně.

Interiéru novějšího z podniků chybí zabydlenost, která dělá francouzské bistro francouzským bistrem. Na zařízení prostorů Au Petit Prince je cosi klopotného a neohrabaného, o útulnosti se tu rozhodně mluvit nedá.

Jídelní lístek je sice rozsahem příkladně krátký, jídla jsou však do jednotlivých oddílů rozložena spíše chaoticky - některá z "malých jídel", kupříkladu carpaccio nebo uzený losos, jsou klasické předkrmy, naopak třeba dílek quiche se salátem se nedopatřením ocitl mezi hlavními jídly vedle konfitovaného kachního stehna. A co dělá mezi dezerty samotná bageta, to už vůbec netuším.

Tímhle ovšem seznam nedokonalostí bistra Au Petit Prince nekončí. Jídlo, které tu dostanete, je ... jemně řečeno průměrné. A takové drobnosti jako světoznámá sůl z Camarque, kterou dostanete na dochucení, jej nad průměr nepovýší.

Zvlášť pokud dostanete k obědu konfitované kachní stehýnko udělané sice pěkně doměkka, ale přehnaně osolené už v kuchyni. Naopak quiche je spíše nedomrlý, zejména pak jeho těsto; náplni zase chybí potřebná vzdušnost: autor to možná přehnal s množstvím vajec.

Ne zrovna zvládnuté jsou také madlenky, sladkost, o níž Marcel Proust dokázal napsat několik odstavců. Ty v Au Petit Prince mají poněkud molitanovou konzistenci a rozhodně na ně nebudete vzpomínat s takovou nostalgií jako slavný francouzský romanopisec a esejista na ty od své matky. Jásat nebudete ani nad další klasickou francouzskou sladkostí, creme brulée. Krusta slabounká, krém pod ní je nezvykle "pudinkovitý".

Odfláknuté jsou i zdánlivé detaily, které k celkové nepřesvědčivosti podniku přispívají. V salátu je místo klasické hořčičné zálivky dijonská hořčice  a je tak dominantní, že nezbývá než podezírat kuchaře, že ji mezi listy přimíchal, jak ji ze sklenky vylovil. Brambory opečené dozlatova vypadají na první pohled lákavě, jenže po prvním soustu vám dojde, že uvařené musely být už před dobrými dvěma dny, jinak by nemohly být takhle navinulé.

Vlastně jediné, co na novějším z bister na Maltézském náměstí zaujme, je obsluha. Pohotová, přátelská, vstřícná a většinou i rychlá. Jenže chabé provedení klasických francouzských receptů to nezachrání. Au Petit Prince je zkrátka podnikem na dobrém místě, který dokáže přitáhnout procházející turisty. Štamgasty, jaké má CDP, si najde stěží.

Bistro Au Petit Prince
Maltézské náměstí 12, Praha 1
tel.: 602 178 542
www.facebook.com/BistroAuPetitPrince

Foto Lukáš Bíba

• Diskuse
• Celkem 6 příspěvků