Návrat do dětství zvedl Lucernu ze židlí

Desetiminutové ovace ve stoje na konci sobotního jazzového koncertu v pražské Lucerně zaplněné do posledního místa. Tak vypadal návrat do dětství dvou sester a také výrazných osobností tuzemské hudby, zpěvaček Ivy Bittové a Idy Kelarové. Dvě a půl hodiny trvající vystoupení za doprovodu špičkových českých a slovenských hudebníků nabídlo osobité podání většinou swingových standardů, proslavených zhruba v polovině minulého století velikány žánru, Ellou Fitzgeraldovou, Ninou Simone či Frankem Sinatrou.

Ačkoliv po návratu Kelarové z exilu občas jedna druhé hostovaly na koncertech, ve swingovém programu sdílely sestry pódium coby renomované zpěvačky vůbec poprvé celý večer. Myšlenka nečekaného stylového úkroku přitom byla dílem náhody - producent Peter Butko byl totiž svědkem spontánních improvizací jazzových standardů v podání Bittové a Kelarové na oslavě kulatých narozenin druhé z nich. V dívčím věku právě jazzové standardy patřily k nejoblíbenějším skladbám jejich otce Kolomana Bitta při společném domácím muzicírování. Souhlas s Butkovým plánem na společné vystoupení sestry podmiňovaly ochotou té druhé se projektu zúčastnit.

Vnitřní ženská síla

Výsledek byl zajímavý díky hudebním ingrediencím a vlastnímu naturelu, které zpěvačky do tradičního repertoáru vnesly. Obvykle expresivní a živelná "ženská síla", jíž srší Kelarová při vystoupeních se svou kapelou Romano Rat, se obrátila víc dovnitř, především v pomalých, baladičtějších skladbách. V jejím podání se ovšem vyvedly i svižnější písně, jako jsou například I've Got The World On The String, zvěčnělá v podání Franka Sinatry. Bittová měla příležitost "osahat" si v poslední době tradiční jazz především díky své roli ve filmu Tajnosti režisérky Alice Nellis, pro který natočila několik písní z repertoáru zpěvačky Niny Simone - z něho v Lucerně zazněla skladba Little Girl Blue. Hereckou etudu pak v podání hlasově suverénní Bittové připomínala slavná Gloomy Sunday, "maďarská píseň k sebevraždě", jak se ve třicátých letech přezdívalo působivému dílu skladatele Rezsö Seresse, jež později nahrála Billy Holiday, Björk, Serge Gainsbourg či Marianne Faithfull. Skladba není v repertoáru Ivy Bittové novinkou - zpěvačka ji před šesti lety natočila k anglicko-francouzskému filmu Muž, který plakal s Johnnym Deppem a Cate Blanchettovou v hlavních rolích.

Přelet nad špaččím hnízdem

Z hudebních světů Bittové a Kelarové pocházel i doprovodný ansámbl. Vedle jazzového tria vynikajícího klavíristy Ondreje Krajňáka tu zazněly vokály Dezideria, Marie a Jana Duždových, trubka Julia Baroše či housle primáše Ivana Heráka, účinkování česko-amerického basisty George Mraze pak bylo připomínkou nedávno vydaného alba Moravian Gems právě s Ivou Bittovou.

Swing v "čistém tvaru" zazněl v podání dalšího hosta, v Praze působící slovenské zpěvačky Miriam Bayle, která se na výběru skladeb a přípravě obou hlavních protagonistek podílela.

Večer uváděný mistrem etikety Ladislavem Špačkem nedostál očekávání pouze v jediném bodě. Na koncertu, který měl být rovněž návratem k noblesním časům Lucerny, se aplaudovalo divočeji, než tomu bývá při většině rockových koncertů.