Wikipedia nám ukazuje, co si chce lidstvo pamatovat a co zapomenout navždy

Jestli jste 18. ledna zkusili něco hledat v největší encyklopedii světa, měli jste smůlu. Kdyby byla Wikipedia běžnou firmou, těžko by její provozovatel, nadace Wikimedia Foundation, vysvětloval akcionářům, že se rozhodl na den vypnout podstatnou část provozu jednoho z nejnavštěvovanějších serverů světa jako protest proti návrhu významného amerického zákona.

Wikipedia však je komunitní projekt financovaný dobrovolnými příspěvky, neobsahuje reklamu a není provozován pro zisk. Je to asi nejdokonalejší ukázka společné práce mnoha uživatelů sítě na velkém projektu. A svým způsobem nejpodivnější: protože funguje.

Autorem je každý

Podstatu Wikipedie shrnuje její podtitul: „the free encyclopedia that anyone can edit“, tedy „encyklopedie, kterou může kdokoli upravovat“. Slovo „free“ zde má oba významy zároveň: jak svobodný, tak zdarma. A rovněž „anyone“ platí doslova: vytvářet a editovat hesla ve Wikipedii může skutečně kdokoli.

V tom je jak obrovská síla, tak riziko projektu. Snadno mohu napsat encyklopedické heslo plné nesmyslů - chválu vlastní osoby, popis neexistujícího města, tendenční výklad libovolné části historie. Mohu také v dobré vůli a víře dejme tomu popsat parní stroj, strukturu atomu nebo gramatiku starověké aramejštiny, jenže se toho dopustím jako diletant a výsledek tomu bude odpovídat.

Na první pohled se tak může zdát, že použitá metoda je poněkud šílená. Zejména když srovnáme neřízenou záplavu editujících amatérů s pečlivě vybranými týmy, jež vždy tradičně stály za přípravou velkých světových encyklopedií. Jenže Wikipedia se ukázala být pozoruhodným sociologickým experimentem, který odhalil, co všechno zatím nevíme o produktivitě volně koordinovaných velkých skupin.

Ne že by byla dokonalá; obsahuje mnoho chyb, vedou se v ní války o obsah některých hesel (zvlášť samozřejmě o ta, o něž se vedou války i ve skutečném světě), úroveň zpracování témat není vyrovnaná. Ale celkem vzato je Wikipedia velmi spolehlivá, víc, než se většinou předpokládá. Čím dál tím více lidí ji používá jako hlavní referenční zdroj.

Wikipedia se zvolna ocitá v postavení hlavního zdroje pravdy pro většinu lidstva. Hlavním rizikem pak už nebude spolehlivost a přesnost hesel, protože s tím si aktivní a velká komunita přispěvatelů vždy nakonec poradí. Potíž je ve výběru hesel. Wikipedia obsahuje vše, co někoho zajímá — tudíž neobsahuje to, oč zájem není. Většina aktuálních sitcomů má lepší a obsažnější hesla než celé úseky přírodních a společenských věd. Wikipedia tak můžeme vnímat mimo jiné jako celosvětové hlasovaní o tom, co si chce lidstvo pamatovat a co zapomenout navždy.

Zákony platí i v síti

Díky svému neziskovému a komunitnímu charakteru si Wikipedia může dovolit zaujmout politický postoj, což se velmi viditelně stalo právě letos v lednu. Po celý den nebyla přístupná anglická jazyková verze, tedy přes tři miliony hesel. Wikipedia protestovala proti zákonům SOPA a PIPA zpřísňujícím ochranu autorských práv. Den poté americký Kongres skutečně projednávání těchto zákonů odložil. Je otázka, do jaké míry k tomu „blackout“ Wikipedie přispěl, rozhodně však na celou kauzu upozornil veřejnost, která neměla do té doby o sporné záležitosti SOPA ani tušení. Symbolicky se připojili i někteří komerční provozovatelé včetně Google.

Kolem internetu se v posledních týdnech ostatně děje víc věcí, jež se dotýkají i těch, kdo se o jeho pozadí nikdy nezajímali. FBI zavřela velký pirátský server Megaupload, z nějž si miliony lidí po celém světě stahovaly nelegální kopie filmů a hudby. A většina vyspělých zemí podepsala velice kontroverzní dohodu ACTA, která oslabuje práva spotřebitelů ve prospěch nadnárodních firem.

Internet není žádný virtuální svět sám pro sebe. Podléhá národním zákonům té které země, odráží obchodní a politické zájmy, je jedním z bojišť, kde mezi sebou zápolí firmy a státy. Arabské země a Čína jej dovedou účinně cenzurovat. Romantické představy hackerů a akademiků o svobodném kyberprostoru jsou zcela mimo realitu. Kanadský spisovatel William Gibson popsal síťový svět jako „sdílenou konsensuální halucinaci“ a na dlouho se to ujalo, jenže skutečnost je daleko prozaičtější.

Nekomerční minulost je už pryč

Základy internetu byly vybudovány za peníze amerických daňových poplatníků. Vznikl v 60. letech jako vedlejší produkt výzkumu spojeného s potřebami a záměry ozbrojených sil USA; produkt, který byl z hlediska zadavatele nakonec málo zajímavý a užitečný. Velká část jeho nynějších vlastností je dána právě tímto atypickým původem.

Ozbrojené síly přenechaly internet „na hraní“ akademickým pracovištím, jež se od začátku podílely na jeho vývoji. Právě tady vznikl motiv, který doznívá dodnes: síťová svoboda jako pokračování akademické svobody. Duch volnosti, spolupráce a funkční anarchie. To, co v moderní společnosti může vzniknout jedině a pouze v prostoru, který se dočasně ocitne mimo zájem práva, politiky a tržních sil.

Internet nebyl důležitý, dokud se nespojil s jiným fenoménem moderní doby, jimž je osobní počítač, dokud tedy nepronikl přímo k jednotlivcům. K tomu došlo v polovině 90. let. To je okamžik, kdy končí komunita a začínají uživatelé, konzumenti. Na síť přichází elektronické obchodování, Hollywood a mocenské zájmy.

Celý text si přečtěte v pátečním magazínu Víkend HN.

• Diskuse
• Celkem 6 příspěvků