Bimba – návrat krále dobrodružné ilustrace

Přezdívku Bimba (Holčička) mu dal otec v útlém dětství, ovšem když vyrostl proslavil se na poli tradičně vyhrazeném celým mužům. Bohumil Konečný byl celý život smýkán protikladnými směry osudu, stejně jako celé 20. století.

Podívejte se na fotografie z výstavy - ZDE

Koncem 30. let využil boomu časopisecké ilustrace a stal se obdivovaným klasikem; komunismus ho s „taktem“ sobě vlastním odkázal na druhou kolej. Protikladnost dvou světů – toho, v kterém vyrostl, a toho, v němž nedobrovolně žil – mu nakonec zlomila vaz. „Pornografická“ komiksová bojovnice za Pravdivý odkaz velké říjnové socialistické revoluce a socialistické zřízení věru nejdou dohromady. I taková to byla doba.

„Bratrstvo“ Mladého hlasatele – tvůrci, kteří ovlivnili jednu generaci

Narozen r. 1918 v Plzni, už na střední škole Bimba proslul vykresleností hodnou hotového umělce. Pro toto nadání i velkou výtvarnou píli byl oblíben jak spolužáky, tak učiteli. I když za vynikající parodické ztvárnění profesorského sboru „Kulometná rota“ ho dvojka z chování přeci jen neminula. Jeho velký vzor Zdeněk Burian mu ve vzájemných dopisech vykal, na AVU ho vzali napoprvé.

Hned po maturitě se s přehledem zapojil do ilustrování časopisů pro mládež jako Ahoj, Rozruch či legendární Mladý hlasatel. Stal se nepřehlédnutelným členem skupiny tvůrců, kteří ovlivnili celou jednu generaci. Do dnešních dnů si pamatujeme Jaroslava Foglara a ilustrátorskou legendu Zdeňka Buriana. Patřil k nim ale i Otakar Batlička, muž, který v mládí procestoval celý svět a pro Mladého hlasatele na počátku 2. světové války napsal desítky skvělých dobrodružných povídek. Bimba mnoho z nich ilustroval a oproti jiným kreslířům zasáhl srdce čtenářů. Pamětníci dodnes vzpomínají, jak Konečného fortel pozvedal text o úroveň výše.

Kurátoři výstavy umožňují porovnání originálů s výslednými časopisy a ukazují technické problémy dobových tiskových technik i posuny obsahu mezi tvůrcem a čtenářem.

Kreslíř byl profesionál po všech stránkách, neuvěřitelně pracovitý, schopný mnoha technik, stylů a žánrů. Mnohonásobně všestrannější a se širším záběrem než jeho kolegové (včetně Buriana, kterého na poli fotorealismu překonával živostí a uvolněností). Proto během války pracoval pro Baťu jako reklamní grafik, taková rutina ho ale nebavila, chtěl svůj dobrodružný svět, proto se po roce 1945 vrhá do náruče pokračovatele Mladého hlasatele, časopisu Vpřed.

Popkultura na indexu

Po únoru je nucen tvořit budovatelské plakáty, ale únik nalézá v malbě letáků propagujících v zahraničí československé výrobky. Rozměrné tisky jsou opět na technické i estetické výši tehdejších nejvyšších světových standardů reklamy. Takřka na žádném z nich nechybí krásná žena, protože Bimba rozhodně nepovažoval za nutné naplňovat představu puritánského autora dobrodružství pro mládež.

Jeho pin-up girls (dívky z plakátů) byly jediné na našem území; za války je využíval v Humoristických listech, za komunistů kreslil pro sebe a své přátele. Zvládal skvěle karikaturní, i stylistickou zkratku, nebyl tedy otrokem hyperrealistických výjevů. Pravda ovšem, moderní umění si neoblíbil. Když pak byl rudými nařízeními shora vytlačen z časopisů a knih, na první pohled se nad nám zavřela voda zapomnění, protože dějiny umění a umělečtí kritici se popkulturou dříve nezabývali.

Kreslířova Křížová cesta

Obyčejní fanoušci a pár nadšenců však nezapomnělo a v posledních letech začali obnovovat kreslířovu slávu, čehož se už bohužel nedožil (zemřel 1990). Definitivním návratem je aktuální výstava v pražském Obecním domě. Masivní návštěvnost předchozích retrospektiv i současný zájem médií ukázal, že i bez posvěcení oficiální kritiky na vás bude pamatováno. Zvláště pokud jste opravdu dobří. Navíc kulturní politika se konečně pozvolna mění; to i díky kunsthistorikům a kurátorům výstavy Janu Hosnedlovi a Tomáši Pospiszylovi. Posledním do trojice je František Ulč, Bimbův přítel a fanoušek, který pomohl překlenout špatná léta a dal první impuls.

Jejich přičiněním je výstava v Obecním domě skutečně reprezentativní, přehledná a informativní. Ve dvou sálech je zachycen celý autorův vývoj i záběr, ještě více pak v druhém rozšířeném vydání knihy s lakonickým názvem Bohumil Konečný (vydal Arbor vitae). Výstava není přehnaně rozsáhlá, ale dobře funguje jako vstupenka do Bimbova světa. Návštěvník postupně prochází jednotlivá zastavení Bimbovy „Křížové cesty“ od zrození , přes slávu, tvůrčí i umělecké živoření, až po smrt. Vše ukotvují rozměrné hranoly s informačními popisky a zvětšeninami Konečného děl; obrovské detaily nejen ukazují cestu, ale svou propracovaností, lehkostí a silou potvrzují i umělcovy kvality. Každou celou hodinu lze shlédnout i dokumentární film Ladislava Moulise „Bimba – příběh zapomenutého malíře“.

Smrt z rukou bojovnice Octobriany

Vystaveny jsou i úplně nové úlovky, včetně Octobriany. Právě její duchovní tvůrce Petr Sadecký nesmazatelně proměnil osudy celé staré „dobrodružné gardy“. Nejdříve v 60. letech očistil Jaroslava Foglara a umožnil jeho opětovné vydávání. To samé dokázal i pro Batličku, kterého v koncentráku Němci popravili benzinovou injekcí do srdce. I proto mohl předmluvu k souborným vydáním jeho povídek zaplavit množstvím mystifikací, které byly tak čtivé, že na ně do nedávna nikdo nepřišel.

Když ale Sadecký, velký osobní přítel Konečného i Buriana, r. 1967 emigroval na Západ a vzal s sebou návrhy komiksu o divošce Amazoně, ukázaly se i jiné stránky jeho osobnosti. Hrdinku proměnil v Octobrianu, dílo undergroundové ukrajinské organizace PPP (Progresivní politická pornografie). I když se toto brzo ukázalo jako falzum, Octo je dodnes komiksově aktivní a mnozí jejímu podzemnímu původu věří – ostatně, proto na ni nikdo nemá copyright a je volně k použití. Reakce komunistů byla ovšem tvrdá, komiks byl definitivně odepsán jako nebezpečné médium a omezen na dětsky-klubáckou mládežnickou variantu. Burian se zachránil kreslením prehistorických rekonstrukcí. Bimba takovou možnost neměl. To ho zničilo a odsoudilo k postupnému zapomenutí.

A co na to Kája Saudek?

Jako tečku shrnující Konečného osud mohou zaznít slova kmotra dospělého domácího komiksu Káji Saudka z jeho rozhovoru pro komiksový časopis CREW (č. 9/1998): „Nejvíc mě ovlivnil Bohumil Konečný, to je jméno, které dnes už asi nikomu nic neřekne. To byl člověk, který uměl v roce třicet sedm nebo třicet osm to, co dnes v Americe umí sotva pár desítek malířů. Byl neporovnatelný s čímkoli. I Zdeněk Burian, což je věhlasné jméno, které uznávám, byl proti němu břídil. Tento Bohumil Konečný, zcela zapomenut a za života neuznán, byl absolutní génius, který už jen tak nebude. To, co umím, mě naučil on. Bohužel měl zákaz a taky skončil na Slovensku a ve Světě motorů.“

Nyní se ale kolo osudu točí jiným směrem a píše další kapitolu Bimbových osudů. A u nich už může svobodně být každý, kdo má zájem vrátit se do romantiky 20. století; filmů z Divokého západu a klasických dobrodružství.

Bimba – Dobrodružství Bohumila Konečného, Výstavní sály Obecního domu, nám. Republiky 5, Praha 1. 10. říjen 2008 – 11. leden 2009, denně, 10-19 hodin.