Magdalena Kožená zpívala o ženském ideálu (a zahájila dvouletý projekt Martinů Revisited)

Kancelář snů

Dnes již legendární znalec a příznivec české hudby, více než osmdesátiletý newyorský rodák Charles Mackerras, těsně po válce žák českého dirigenta Václava Talicha, stál kdysi u prvních impulzů ke světovému docenění Janáčkova operního odkazu.

Jeho dramaticky zvýrazněná interpretace strhujících příběhů je vzorová. Také Mackerrasovo uchopení zkratkovitě úsečné i lyrické hudební řeči Glagolské mše a dalších Janáčkových koncertních děl je vzrušující. Dirigoval rovněž Smetanu a Dvořáka. A neméně než o Janáčka se zasloužil v zahraničí právě o hudbu Martinů, plnou opalizujících barev, příjemných harmonií a lyrismu. Mackerrasova nahrávka Řeckých pašijí Bohuslava Martinů, pořízená ve Velšské národní opeře, je nepřekonatelná. K partituře Julietty proto nyní přistoupil umělec poučený, empatický a zkušený.

Martinů své vrcholné dílo z konce třicátých let, komponované na surrealistickou francouzskou divadelní předlohu, naplnil obrazivou, vášnivou, snovou i zneklidňující hudbou. Hledání ženského ideálu - vidiny, město bez paměti, prodavač vzpomínek, kancelář snů... To jsou obrazy, které v dobré inscenaci přinášejí sugestivní působivost a podpořeny hudbou kvalit, jakých Martinů dosáhl, umožňují komplexní hudební i divadelní zážitek, který nemá daleko k poezii.

Koncertní výňatky několika scén nemohou takové dojmy zdaleka nahradit, mohou ale navnadit. A to je nosným důvodem oživení koncertní partitury, kterou Martinů kdysi z Julietty připravil a která byla donedávna považována za ztracenou. Po jejím objevení je najednou k dispozici přes půl hodiny nádherné hudby - především lyrická scéna v lese a pak závěr opery.

Charles Mackerras ve čtvrtek bezpečnou rukou určil obrysy, tempa i magickou náladu, možná jen zvuku mohlo být někdy méně - když orchestr není jako v divadle částečně skryt, hlasy se prosazují hůře. Julietta je sopránová role, ale u Magdaleny Kožené si už publikum na soustavné přesahy z mezzosopránového oboru zvyklo, takže bylo možné bez překvapení ocenit barvu a šarm i pochopení, jimiž Juliettu obdařila.

Vynikajícího partnera jako Michela našla v hladce zpívajícím australském tenoristovi Stevu Davislimovi, ale provedení mělo oporu i v několika dalších pěvcích. Na kompletní koncertní uvedení Julietty v Londýně, v němž Kožená v březnu nadcházejícího roku rovněž figuruje, se lze jen těšit.

Hudební mise

Pražský koncert měl velký symbolický význam jako úvodní večer dvouletého projektu Martinů Revisited, při němž by se měla tvorba Bohuslava Martinů dostat mnohem víc do povědomí českého i zahraničního publika.

Záznam koncertu navíc vyjde na albu. Kromě Tří fragmentů se na něm objeví také dvě Dvořákovy erbenovské symfonické básně, které zazněly v první polovině večera.