Geislerová vychovává děti Magorem

Některé texty mají svůj čas. Dětské básně, které Ivan Martin Jirous posílal z vězení dcerkám Františce a Martě, netřeba představovat: sbírka Magor dětem vyšla opakovaně. Ale Anna Geislerová teď civilním, moderním podáním na nahrávce Povídá šmudle ťululum posouvá verše k nové generaci publika. "Doporučení" od herečky, která zítra uvádí předávání cen Magnesia Litera, nejspíš zaletí i do rodin, kde na Magora Jirouse zatím netrpěli.

I bez vězeňského příběhu

Texty, které psal duchovní vůdce undergroundu, historik umění, rocker a básník Jirous ve Valdicích počátkem osmdesátých let, jsou jedinečnou směsí něžné vroucnosti a bláznivých, svobodně poetických obrazů: "Kohouti plavou v polívce, kohouti spinkaj v omítce, kohouti skáčou po šalvěji a potichu se v noci smějí..."

Jako by v zásilkách domů posílal osobní obejmutí spolu s pestrobarevnými hračkami stimulujícími fantazii. "Undergroundová" záměrná neučesanost ("podívej se, jak telátko / olizuje Jezulátko") už dnes není tak nápadná. Samy básně mají sílu mluvit i k těm, kdo neznají okolnosti jejich zrodu.

Geislerová vypráví lišácky, s mnoha rodičovskými odstíny. Jednou chce děti napnout a pak zas ukonejšit, umí rozesmát a leccos vsugerovat. Dobrý je její ne-zpěv bez melodie, takový song "zelená je zdravá barva / ať je to brouk nebo larva" by nepochybně mohl bodovat v České sedmě Rádia 1! Spolu s Magorovým textem se vypravěčka občas s věcmi nepáře: "Ale to nejhorší řeknu vám nakonec: Zlobivý děti strčí se pod hrnec."

K dětem dnes proudí (přes rodiče, učitele a média) zábava a tvorba několikerého druhu. Dáda Patrasová a spol. sázejí infantilní direkty, jejichž beaty a barvičky někdy zabírají už podprahově. Mnozí kombinují zábavu a vzdělání nebo přinejmenším výchovná pošťouchnutí: od americké promakané televizní mozaiky Elmův svět až po laskavou didaktičnost Svěráka s Uhlířem.

Jirous oživený Aňou Geislerovou, to je ještě jiná kapitola. Zvlášť v textech, kde básníkova obraznost převažuje nad rodičovskou něhou, se zdá, jako by si tu někdo vyprávěl suverénně, po svém, bez bůhvíjakých opatrných ohledů na "naše nejmenší". Přesto je srozumitelný: děti jsou v tu chvíli tažené do lákavého světa odvázaných vizí; za dobrodružstvím, které dává najevo, že i to, co jsme jakživi neviděli, je možné. Zaručuje se tu za to pevné a věrohodné slovo autora (otce).

Dospělí možná vycítí konkrétněji než malí, jak výstižné bylo svěření role mluvčí ženě: jako by přes hranici přijímala signál mužského (a původně ještě žalářem izolovaného) vypravěče a potvrzovala i z druhé rodičovské strany: Tohle platí.

Vypečené a láskyplné

Lze tušit, že nahrávka sbírku Magor dětem katapultuje šířeji do české dětské kultury: vypečené rýmy a chytlavé rytmy to můžou jen uspíšit.

Povídá Šmudle Ťululum ale nakonec není dětskou lekcí poezie ve smyslu setkání s literárním žánrem. Spíš posluchačům docela radikálně ukazuje, co dělá básníka básníkem: kuráž k vlastnímu pohledu na svět a opravdová láskyplnost.

Povídá Šmudle Ťululum. Ze sbírky Magor dětem čte Anna Geislerová. Hudba: Dan Fikejz. Producentka alba: Naďa Dvorská. CD vydal Supraphon, 2009.

V HLAVNÍ ROLI LITERA. Herečka Anna Geislerová zamířila od filmu k literatuře. Nedávno načetla na album dětské básně Ivana Martina Jirouse. Zítra bude v pražském Stavovském divadle uvádět večer předávání výročních cen Magnesia Litera.