Taťka Šmoula je mrtev, ale Šmoulové žijí dál – už 50 let!

Šmoulové, modří skřítkové s bílými čepičkami a v bílých nohavičkách pozvolna přecházejících do bot, slaví padesátiny: první příběh s nimi vyšel 23. října 1958 ve slavném belgickém komiksovém časopise Le Journal de Spirou.

Za půl století se ze Šmoulů, kteří pronikli do knihoven, televize, na desky nebo do počítačových her, staly jedny z nejoblíbenějších postaviček milionů dětí. Ale i byznysmenů: dosud se prodalo na 25 milionů komiksových alb v 25 jazycích a roční příjmy ze "šmoulího byznysu" dosahují kolem pěti až 12 milionů dolarů.

K zítřejšímu půlstoletí existence se mimo jiné uskuteční aukce pro UNICEF: draží se figurky Šmoulů nadesignované 15ti zajímavými Evropany od nejsilnějšího muže, přes spisovatele, sportovce, závodníky-olympioniky a umělce po výtvor od slavného Benettonu. A nechybí ani Šmoula ala Asterix od kreslíře slavného Gala Alberta Uderza. Katalog aukce ZDE.

Po šestnácti evropských městech také od ledna putuje výstavní Euro Tour. Její součástí bylo i ukrytí tisíců bílých figurek Šmoulů po každém městě. Kdo je nalezl a pomaloval, mohl se zúčastnit výtvarného klání.

VIDEO K 50. VÝROČÍ ZDE.

Vzpomeňme na naše dětská léta - INTRO k české verzi animovaného seriálu s úvodní písní Hany Zagorové a Karla Gotta (galerie a profil tvůrce následují dále):

 

KDO JE „TAŤKA ŠMOULA“?
Autorem Šmoulů je již zesnulý bruselský rodák Pierre Culliford (1928-92), který tvořil pod pseudonymem Peyo (zkomolenina ze zdrobněliny jeho křestního jména – dárek od anglického bratrance). Roku 1944 nastoupil k filmové společnosti, o tři roky později už ale tvořil pro noviny vlastní komiksový strip Johan et Pirlouit zasazený do středověku.

Když modré trpaslíky poprvé nakreslil, inspirován trolly ze severských pohádek, a zasadil do příběhu, bylo to prakticky náhodou. Objevili se totiž ve zmíněném stripu Johan et Pirlouit, a to pouze jako vedlejší postavy. Do konce života nakonec stvořil celkem 16 knih komiksů o Šmoulech. Další jeho slavnou postavou je chlapec s nadlidskou silou Benoît Brisefer. Zbytek jeho prací většinou zahrnuje pouze jedno komiksové album.

Různé barvy, různé názvy

Modrou barvu Šmoulů Peyo zvolil, protože žlutá mu symbolizovala barvu nemoci, červená násilí, ale modrá je (bez politických kontextů, prosím) barva dětí.

Skutečný šmoulí boom přineslo 272 epizod televizního seriálu, které od roku 1981 vyprodukovalo americké studio Hanna Barbera. A jak se nazývají v zahraničí? Belgičané mají své Schtroumpfy, ve Španělsku se jmenují Pitufos, anglicky Strumpfs, německy Schlumpfs, Číňané jim říkají Nan Čing Ling, Japonci Sumafa, Smurfies v Jižní Africe a v hebrejštině dostali jméno Dardassim.

K 50. VÝROČÍ:
http://happysmurfday.com/en/en/home

OFICIÁLNÍ STRÁNKY:
http://www.smurf.com/home-en

 

Další