Fotografie Josefa Koudelky šokují Američany Invazí 68

Po Washingtonu se v minulých dnech pohyboval člověk, který možná o několik ostražitostních stupňů zdvíhal pozornost ochranek v blízkosti vládních budov.

V černých dělnických botách, zakoupených hned po třech párech najednou v Praze v pracovních oděvech, v obnošené zelené vestě s mnoha podezřele vypadajícími kapsami.

Zvláště ta jedna v úrovni prsou, nadutá pod látkou obrysy krabičky či čeho, působila až nebezpečně. A když ten muž v brýlích v rychlé akci v kapse zalovil...

... tak za dlouhý kožený řemínek vytáhl fotoaparát Olympus, typ OM-1, s černou barvou po hranách sedřenou lety používání až na stříbřitý plech. Přístroj tak starý, který může dnes, v době digitálů, vlastnit někdo už jen úplným omylem. Anebo naopak cíleně umíněně, až navzdory.

Josef Koudelka je ten druhý případ a ve Washigtonu nebyl, aby zkoušel bdělost hlídačů. Přijel jsem zahájit svoji výstavu Invaze 68, která se po svém pražském uvedení a nedávné americké premiéře v New Yorku přestěhovala do hlavního města USA.

V koprodukci s agenturou Magnum, ve spolupráci s českou ambasádou ve Washingtonu a newyorskou fotografickou nadací Aperture (která vydala anglickou verzi stejnojmenné fotopublikace) je výstava do konce prosince otevřena v Katzen Art Center, které spadá pod zdejší Americkou univerzitu.

"Chtěl jsem, aby tato výstava putovala po univerzitách spíše než po galeriích a muzeích," doplňuje Koudelka. Důvodem ovšem není akademičnost, ale předpoklad, že návštěvníky budou mladí lidé.

Předpoklad, který se ve Washingtonu potvrdil. Pokud je možné v jednu chvíli o srpnu 1968 nic nevědět, a během půl hodiny, strávené mezi osmdesáti černobílými výjevy, pochopit, že v Praze se tehdy odehrálo jedno z dramat obecnějšího zápasu mezi tupou mocí a hrdým vzdorem, Koudelkova výstava je tím hybatelem.

"Přišel jsem takřka náhodou, a teď jsem si hned koupil knihu," odpovídal student Vaugh Smith. Mladá, asi desetičlenná skvadra, v půlkruhu okolo přednášející energické ženy, za jejímiž zády do horního okraje fotosnímku trčí hlaveň tanku, už dorazila částečně poučena. "Koudelka je legenda, některé fotky jsem znala. Ale takhle na jednom místě to je strašný. A skvělý," použije jedna ze studentek protichůdné, ale uprostřed Koudelkových fotoobrazů k sobě pasující přívlastky.

Fotografka Washington Post Melina Mara, která sem v rámci kurzu fotografie studenty přivedla, vzpomíná, že jednou jí kdosi řekl, "ty tady pobíháš jak nějaký Koudelka". "Nevím, jestli to myslel jako kompliment, ale já jsem to tak vzala," říká fotografka.

Koudelka se zatím snaží co možná nejpřesněji odpovědět na otázku z publika po "poselství" fotek: "Na jedné straně je člověk se zbraní a na druhé ten beze zbraně."