Havlova hra je plná ironie

Novináři z deníku Fuj, správní redaktoři současného bulváru, pracují bez skrupulí. Odcházející kancléř Rieger se občas nápadně podobá Václavu Havlovi. Budoucí lídr Klein v něčem připomíná Václava Klause.

Spekulace o nové Havlově hře jsou u konce. Odcházení už za deset dní vyjde v knižní podobě v edici Respekt.

Že by divadelní hra jako politický testament? Ne, tak jednoduché to naštěstí není.

Hra se současnému dění vzdaluje a přibližuje zároveň: aktualizací by se našlo dost, ale vždy jsou uvedeny do dalších, mnohem zajímavějších souvislostí. Autor si vždy uchovává nadhled. Ostatně politická realita je líčena spíše jako nemilosrdný válec charakterů, jemuž není radno se stavět, než jako osudové místo střetávání velkých idejí. Havlův Rieger je příklad, ale k politování, nikoli obdivuhodný. Takhle se drolí lidé, kteří neumějí odejít a zbavit se závislosti na moci a významnosti. A je úplně jedno, jestli se jmenují Novák, Havel, Klaus, Kohl, Čunek či úplně jinak.

Odcházení paroduje politické pachtění a vyprázdněnost nejpříměji, jak to jde - klišoidním jazykem politiky a náhlými obraty v něm.

Hra bude uvedena v Divadle na Vinohradech v režii Davida Radoka. Ten má podle Havla jasnou představu, jak hru inscenovat. "V jeho inscenaci by hra mohla dostat nové dimenze," prohlásil.

Václav Havel teď na tři týdny zmizí v zahraničí. Bude psát. Zdali další hru, si zatím nechal pro sebe.