Ježíš je normální: O lidské ujetosti a díle Hospodinově

Pronikli jsme do zákulisí náboženské sekty a pořídili jsme pro vás šokující záběry. Tak by mohla znít dryáčnická reklama na dokument z prostředí Triumfálního centra víry, jak se nazývá jedna z tuzemských odnoží evangelikálního křesťanství, jež do ČR přišla s americkými misionáři počátkem devadesátých let. Dokumentární film Ježíš je normální debutující dvacetileté režisérky Terezy Nvotové však do této kategorie nepatří, ačkoliv jeho záběry budí silné emoce. Ať už jde o zmítajícího se kazatele, dokola opakujícího tři slova, pohled na skupinu lidí, jež se vztyčenýma rukama blahořečí Bohu za doprovodu vemlouvavých písní, či o záběry z dětského shromáždění se značně dominantní vedoucí.

Článek pokračuje pod fotogalerií

 

Další

Ježíš je normální

Druhou, hlubší rovinu filmu, nabízí zkušenost samotné režisérky a jejích bývalých spolužáků z bratislavské základní školy, založené v devadesátých letech americkými misionáři. Nvotovou tam zapsali rodiče, aby se jí dostalo vzdělání ve slovenštině i angličtině. Setkání dnes již dospělých studentů s bývalým učitelem je pak výmluvnou reflexí života první generace ovlivněné v dětství porevolučním importem tohoto druhu křesťanské spirituality. Díky této zkušenosti je Nvotová "insiderem", který nehledá senzace, ale klade si otázku, jež je hlavním motivem šedesátiminutového snímku - kde leží hranice mezi dobrými úmysly a manipulací?

Režisérka ani její bývalí spolužáci v konfrontaci s oblíbeným učitelem nepůsobí ve filmu jako lidé, které pojí společné trauma. Není pochyb o silném, dodnes trvajícím citovém poutu k člověku, který jim byl v dětství průvodcem. Ukazuje se ale, že i on převzal od zahraničních věrozvěstů kromě přesvědčení, že Bůh jedná stejně, jako v době Ježíšových apoštolů, také úzké až paranoidní vidění světa, v němž vše neznámé "od zlého jest".

V pražském Triumfálním centru, kam si Nvotová přijde po letech svou zkušenost znovu oživit, se tento "nákup dvou v jednom", totiž duchovní zkušenosti, ale spolu s ní také moderních fíglů a manipulačních technik, projevuje zcela otevřeně. Ježíš, Bůh, manželství, všechno je "totálně dobrý". Jazyk vytáčený na maximum superlativy jak v reklamě na prací prášek je známkou manipulování realitou, stejně jako nepřirozeně rozzářené úsměvy účastníků triumfálního zájezdu. Klíčovým místem filmu jsou záběry z "nedělní školy". Gesta, dikce i svérázné argumenty instruktorky vystihují téma snímku naprosto přesně a na diváky budou patrně působit otřesně.

Posuďte sami v traileru

x

Se společenstvím se Nvotová sžila, ovšem ve filmu rezignovala na otázku, jak žijí jeho členové jako "totální boží vítězové" mimo svá extatická shromáždění. Na kameru by v rámci svého evangelizačního poslání nejspíš pronášeli sadu instantních pravd a frází, ale pohled do jejich soukromí by ve filmu dokreslil, jak se proklamovaný triumf víry projeví v rodině nebo v práci.

Ačkoliv Nvotová nezastírá, že film je částečně její autoterapií, nenabízí divákům vlastní závěry v podobě popularizačního či naopak varovného traktátu. Symbolicky otevřený výkladu je zde i poslední záběr. Ve chvíli, kdy se shromáždění věřících otřásá jako jeden muž poněkud křečovitým smíchem a není jasné, zda je při díle duch Hospodinův či ujetá dynamika skupiny, pronese jeden z rozchechtaných kazatelů směrem k filmařům a nejspíš i k většině diváků: "Oni to nechápou!" Díky filmu Terezy Nvotové to nemusí být tak docela pravda.

Ježíš je normální (Take It Jeasy!). Režie Tereza Nvotová. Slovensko, Česká republika, 2008. Premiéra 15. 1. Distribuce Bontonfilm.