Kdopak by se vlka bál: Karkulka místo do lesa míří na festival Berlinale

Organizátoři si milostný příběh viděný optikou děvčátka ovlivněného pohádkou O červené Karkulce vybrali do soutěže Berlinale Generation Kplus, určené filmům pro děti a mládež. V prestižní sekci, která má v Berlíně už třicetiletou tradici a po hlavní filmové soutěži patří k nejsledovanějším, bude české "Karkulce" konkurovat dvanáct filmů z celého světa.

"Lepší mezinárodní start jsme si nemohli přát, v sekce Generation má náš film navíc šanci vyniknout," uvedl pro HN producent Vratislav Šlajer, jehož společnost Bionaut Films za snímkem Kdopak by se vlka bál stojí.

První ohlasy ze zahraničí Šlajer registruje už nyní. "Hned po zveřejnění naší účasti na Berlinale se nám ozvala celá řada zahraničních sales agentů. Ještě před začátkem festivalu bychom se chtěli s jedním z nich dohodnout a uzavřít smlouvu, aby měl film na festivalu plnou podporu silného prodejce," potvrzuje první mezinárodní úspěchy Vratislav Šlajer.

Kdo rozumí Vlkovi

Pohádkově laděný film Kdopak by se vlka bál, který koprodukovala Česká televize, doprovází slogan "Konečně film o lásce, který můžete vidět s dětmi". Originálním pojetím přesně odpovídá konceptu sekce Generation, která v přehlídce nabízí "filmy sledující svět pohledem dětí a mladých lidí".

"Připadá mi, že sekci, v níž soutěžíme, snad vymysleli speciálně pro nás," říká Marie Procházková. Podle producenta pomohl zahraniční prezentaci filmu i osobní přístup tvůrců. "Snažili jsme se film odprezentovat co nejlépe, místo standardního DVD jsme do Berlína poslali rovnou filmovou kopii, dali jsme si záležet na anglickém překladu titulků. Podstatná byla i projekce filmu pořádaná Českým filmovým centrem pro selektorku Berlinale v Praze," popisuje cestu "Karkulky" do Berlína.

Trailer ZDE.

Pod GALERIÍ pokračujeme a hodnotíme

Berlín jako reklama

Pro Vratislava Šlajera i režisérku Marii Procházkovou, jež v poetickém filmu kombinujícím pohádkové (a v dětské fantazii hrdinky i hororové) motivy s prvky psychologického dramatu nezapře studia na katedře animované tvorby Filmové a televizní fakulty v Praze, je účast v Berlíně i zájem zahraničních odborníků satisfakcí.

V českých kinech totiž příběh předškolačky Terezky, která si krizi vztahů rodičů v dětských představách přetvoří v osobité dobrodružství, zůstal ve stínu Sněženek a machrů či animovaných hollywoodských kinohitů. Po šesti týdnech má na kontě jen čtrnáct tisíc diváků a tržby 1,2 milionu korun (pro srovnání -" Sněženky" za měsíc vidělo přes 350 tisíc lidí). V ČR se přitom pomalý nástup neodpouští.

"Pokud nemáte dobrá čísla hned první víkend, váš film zmizí, druhou šanci už nemáte. Úspěšnost prvního víkendu je přitom často více otázkou reklamy a očekávání, než divácké spokojenosti," připomíná producent. Distribučnímu Bontonfilmu se snímek Kdopak by se vlka bál i přesto stále daří v kinech udržet. A tvůrci doufají, že účast na Berlinale i rostoucí mezinárodní renomé teď přitáhne na film i více českých diváků.

"Na začátek února plánujeme návrat filmu do domácích kin. Chceme využít ohlasu Berlinale, posílíme kampaň, navíc věřím, že by film mohl usilovat o Českého lva," doufá Šlajer, který se chce produkování filmů pro děti a mládež i nadále aktivně věnovat.

SYNOPSE:
Hrdinka příběhu se jmenuje Terezka. Zbožňuje pohádku o Červené karkulce, má starostlivé rodiče, ve školce kamaráda Šimona. Jenže najednou se maminka a postupně všichni dospělí v jejím okolí začínají chovat divně a jediný, kdo jí dokáže poradit, je Šimon. Ten má ve věci jasno - maminku Terezce vyměnili mimozemšťané. Stačí píchnutí vidličkou, rána, která se okamžitě zacelí, a důkaz bude na světě. Terezku tak čekají veliká dobrodružství, ve kterých bude čelit mnohým nebezpečím.

HODNOCENÍ snímku by Vojtěch Čepelák:
Tak po dlouhé době zase snímek, kde se recenzenti shodnou jako jeden muž (žena). Výkřiky "malý klenot", "dětská fantazie a dospělé problémy" či "poklad na vánočním trhu" sice můžete brát jako halucinace kritiků zahlcených intelektuálními dramaty... ale možná taky ne. Určitě to není snímek pro každého, ovšem také ne "pohádka pro děti". Režisérka Maria Procházková se proslavila svými animovanými kraťasy (Stopáž, Příušnice) a ani v tomto hraném filmu se neobejde bez doanimovaných scén. Možná je fantaskna nakonec méně, než byste od tohoto námětu čekali, ale rozhodně výjimečnou je kreativita a příběh podaný tak, že působí stejně silně na děti i dospělé. Vzpomeňte krom Hayao Miyazakiho (Cesta do fantazie, Ponjo z útesu nad mořem) nebo věcí od Pixaru ještě někoho, kdo dokáže něco podobného? Krom toho opravdu charismatická hlavní dětská postava. Co chtít víc? Možná krom kratší stopáže a jiného závěru?