Režisér Zdeněk Tyc přepadl Romy v El Paso

Po nedávných, ve slovenské produkci natočených Malých oslavách přichází Tyc znovu se syrovým sociálním dramatem, s poctivou snahou jít pod povrch sociálních problémů - ale výsledek je stejně jako v případě Malých oslav rozpačitý.

Stigma původu

Možná za to může odevzdanost hlavní hrdinky. Stejně jako Anna Šišková v Malých oslavách se i Irena Horváthová (Věra) v El Pasu ocitne v nezáviděníhodné životní situaci - po tragické smrti manžela sama se sedmi dětmi, bez schopnosti si zajistit sociální dávky, bez schopnosti zaplatit dluhy a navíc se stigmatem romského původu. Místo aby své problémy začala řešit, utápí se v nich a rezignuje. Navíc se brání pomoci, kterou jí nabízejí právnička, novinář či terénní pracovník, tvrdošíjně opakuje, že ona se ničím neprovinila.

Nabízí se otázka, zda si zaslouží pomoc, o kterou očividně nestojí, zda vůbec chce vyváznout ze dna. Odpovědi ale film nenalézá.

Postava Věry je nahlížena zvenčí, není tu patrná snaha proniknout k ní blíže, poznat, co stojí za jejím odporem k nabízené pomoci - což je tím paradoxnější, že hrdinka má reálný předobraz.

Výraz El Paso prý v romském slangu znamená přepadení. A nakonec i film sám je takovou "přepadovkou" - Tyc v něm vpadl do romského světa, aniž by z něj přinesl nějaké poselství a přispěl k jeho porozumění. Ve své metodě se tak podobá české většině, která problémům soužití s Romy jen přihlíží, nesnaží se ale zjistit, co je za nimi.

Pod galerií recenze pokračuje

Slepý romantik

Tyce lze ocenit za snahu, méně už za její naplnění. Režisérův přístup je slepě romantický, jako by chtěl vnímat jen to, co se mu hodí, a nevidí to nejdůležitější - že Věra je prostě jen pasivní žena, což je pro hlavní filmovou hrdinku smrtící vlastnost.

Komunikaci s Tycovým filmem znesnadňují ještě další neobratnosti - kostrbaté dialogy i zkratkovité situace, kolísavé výkony romských neherců, ušlechtilá klišé všeho druhu.

Ve výsledku tak film Zdeňka Tyce navzdory romantické snaze může romskému etniku spíš uškodit, protože ho skrze postavu Věry ukazuje jako nesamostatné, uzavřené a nabízenou pomocnou ruku odmítající.

Skrytý i otevřený rasismus české společnosti znázorněný ve Smradech je tentokrát potlačen, tady jsou gádžové naopak až na pár výjimek ušlechtilí a nápomocní, o to protivnější je Věřina pasivita.

Křik u ubytovny

Tycovi šlo asi víc o dokumentaristicky přesné zachycení života uvnitř romské komunity, tady nelze El Pasu upřít působivost, s níž odhaluje nevlídný život mezi oprýskanými zdmi periferní ubytovny. Věra živoří na několika metrech čtverečních uprostřed nerozbalených kufrů, dětského křiku a věčných návštěv pomocníků. Ti ve ztvárnění Lindy Rybové, Davida Prachaře či Igora Chmely působí bezradně, ani v jejich případě nelze chápat, proč se do předem prohrané bitvy o Věřinu existenci vůbec pouštějí. Co je vede k tomu, aby s jejími dětmi trávili volný čas popostrkováním nefunkční dodávky po venkovských okreskách? I zde divák těžko nalézá skrytý smysl jejich idealistického snažení. A marně doufá, že mu tahle "přepadovka" přinese nějaký zisk.

El Paso. Režie Zdeněk Tyc. ČR 2009. Distribuce Falcon. Premiéra: 17. 3. 2009

Trailer

x

NEJEDE TO. Dokumentaristicky přesné zachycení života uvnitř romské komunity je ve filmu El Paso působivé. Sociální pracovníci (jedním z nich je Kochta v podání Davida Prachaře) však v tomto prostředí působí bezradně.