Harmonikář James Cotton a BluesAlive potřinácté: Když pole zaplaví oslepující bílá

„A v klubku roztřepeném na dlani / Na míle širý lán se rozlézal,“ dumal jižanský básník Henry Timrod nad bavlnou jako věšteckou koulí. Vždy na konci léta tobolky pukly, pole zaplavila oslepující bílá a černoši vyrazili na plantáže.

Že z jejich rytmických nápěvů a improvizovaných veršů později vzniklo blues, návštěvníci tradičního šumperského festivalu Blues Alive jistě nepotřebovali připomenout. Bylo to totiž právě silné vědomí plantážnické minulosti a americké tradice, kterou v sobotu přivezla hlavní hvězda programu, letos třiasedmdesátiletý harmonikář James Cotton.

 Jeho vystoupení bylo nutné vnímat s ohledem na vážný zdravotní stav i víkendovou stávku francouzských pilotů, jež hudebníkovi ztratila harmoniky. Ještě zásadnější vliv na Cottonovo hraní však měla léčba rakoviny, která ho v polovině 90. let připravila o hlas. A přitom právě snaha „mluvit“ je na Cottonových výmluvných gestech a posuncích zcela zjevná, byť sám už dnes kapelu neutáhne a svoji harmonikou spíš komentuje hru ostatních.

Z energického zpěváka se na sklonku života opět stal instrumentalista, jakým byl i ve svých nejslavnějších letech coby člen kapel Muddyho Waterse i Sonny Boy Williamsona. Nebo ještě dřív, kdy už jako sedmiletý sedával s harmonikou na zápraží rodinné farmy mezi bavlněnými poli. A s přibývajícími léty Cotton paradoxně násobí určující znaky svého stylu, ať už je to větší melodická zacyklenost, repetitivnost nebo mocné oktávové skoky.

James Cotton - Slow Blues

Dramaturgicky odvážné zařazení folkem zahalených Sester Steinových přijalo ryze bluesové publikum bez mrknutí oka, ba v některých momentech nadšeně. Stejně jako radostné jiskry z pěveckého vypětí a harmonikových jamů zpěváka Curtise Salgada. Ten se svojí oregonskou kapelou přivezl gospel, memphiský soul i rock’n’roll, vždy sjednocené výrazně aranžovanými dechy „po neworleansku“.

Když Timrod rozplétal bavlněná vlákna, bylo zprostřed léta a tobolka se musela silou rozlousknout jako ořech; teprve pak mohla plynout poezie. Ale bluesoví recidivisté žádné úsilí vyvíjet nemusí. Třináctým rokem jim šumperský festival vozí významné zaoceánské hosty až do kulturního domu i přilehlých hospod pro noční jamování. A vystoupení plynou vždy hladce a samy ze sebe. Skoro jako když tobolky puknou a pole zaplaví oslepující bílá.

BluesAlive XIII (13.-16.11.2008): http://2008.bluesalive.cz