Nové album The Cure: Dinosaurus rockové melancholie se prosnil k nadčasovosti

Letos v únoru ukázali britští Cure při pražském koncertu, že ještě nejsou zralí na odpis.

Albem 4:13 Dream, vydaným nyní po několika odkladech, pak kapela kolem napřesrok padesátiletého zpěváka Roberta Smithe konečně přesvědčila také své letité příznivce, že jí nemusejí fandit pouze za zásluhy.

Jen ti nejpracovitější pak ještě dokážou chrlit desky třeba každé dva roky.

Do opačného extrému zas dovedli věc například kalifornští Guns'n'Roses, kteří na svém albu Chinese Democracy "pracovali" posledních patnáct let, což při tempu hudebního vývoje znamená vynalézat žárovku v éře nanotechnologií. K tomu je v poslední době ještě třeba připočítat čas potřebný k hledání silného partnera pro vydání desky a zaplacení následného turné, ať už jde o výrobce mobilů či sekaček na trávu...

K poněkud dinosauří lopotnosti při vydávání desek se časem dopracovali i černě oblečení Cure, kterým kdysi stačila rtěnka na zpěvákově puse a basová linka Simona Gallupa, kolem níž skotačil Smithův hlas.

The Perfect Boy z 4:13 Dream


 

33 písní po kapsách

Tentokrát však měli Cure v kapse plandavých kalhot hlavního autora Roberta Smithe údajně třiatřicet nových písní. Chystali dvojalbum, a nakonec vydávají třináct z nich na jediné, v pořadí třinácté studiové desce.

Nejde o to, že by nějak překvapili, alespoň co se týká jejich zaběhnutého a do velké míry originálního stylu - nikdo soudný to snad od kapely ve dvaatřicátém roce její existence nečeká.

Plačtivě zádumčiví romantici však po značně dlouhé době konečně znovu "přišli k sobě", ať už jde o znovunalezenou svěžest a naléhavost ve Smithově zpěvu, několik výtečně napsaných skladeb anebo přínos navrátilce Porla Thompsona, Smithova bratrance a kytaristy z původní sestavy.

Krátce: zmalovaný rockový dinosaurus se konečně probral k plné bdělosti. Díky tomu je novinka 4:13 Dream nejsilnějším materiálem Cure od vydání alba Wish z roku 1992.

Kapela má, jako kdykoli předtím, pochopitelně stále daleko k umanutému snaživci, proto se Smithův hlas vyloupne z úvodní, zasněné skladby Underneath The Stars až po dvou a půl minutách. Jde však o jiný druh pomalosti, než té dinosauří. Cure zůstali na nové desce věrní svému punkovému rodokmenu.

"Neptej se mě, kdo jsem, odkud a kdy začal můj život, proč a jak dopadl právě takhle...," nabádá Smith v úvodu písně This. Here And Now. With You.

Sleep When I'm Dead z 4:13 Dream


 

Do vosku za zásluhy

Cure se konečně pohnuli z bezčasí k nadčasovosti, tady a teď. Skladby vycházejí z dobře známého kadlubu Cure v jejich extatické ponurosti z počátku osmdesátých let či pozdějšího hitového popu. Hlavní předností Cure zůstává jednoduchý a nápaditý motiv "opentlený" melodickými vyhrávkami, čehož se kapela se zmalovaným podivínem v čele až na dvě výjimky (Switch, The Scream) naštěstí drží.

Nad novou deskou se budou příznivci Cure nejspíš tetelit blahem a Smith samotný by si, podobně jako jeho krajan Morrissey, konečně zasloužil třeba voskovou podobiznu v muzeu madamme Tussaudové. Už proto, že ti, kdo svou výstřednost nepromarní v karikaturu sebe sama, se na britských ostrovech časem stávají váženou institucí.

The Cure: 4:13 Dream. Vydal Universal Music 2008.

Nejslavnější píseň Burn z kultovního goticko-atmosférického filmu Vrána - ochutnejte obé:

MINIRECENZE KOMIKSU VRÁNA, PŘEDLOHY FILMU (text: Vojtěch Čepelák):

Vrána – další ze spravedlivých, kteří vznikali léta, konkrétně od roku 81. Skutečným počátkem je ale r. 1978, kdy byla chromovaným nárazníkem dodávky rozdrcena snoubenka Američana Jamese O´Barra. Co byste udělali vy, když by pro vás život byl jako test? Ten nejtěžší, kdy si vaše vlastní matka ani nepamatuje, kdy vás porodila, a pak život v ústavech, u pěstounů, skrytá, mlčenlivá existence, která vás drtí. A vy ten test stejně složíte. A získáte odměnu: dívku svých snů. A pak o ni zase přijdete.

Dáte se k maríně? Pokusíte se o sebevraždu, pustíte se do každé bitky na nože? James ale pochází z Detroitu, metropole zločinu, a tak tohle všechno přežil. A aby spasil vlastní duši, stvořil jako očistnou oběť příběh o esenci smrti a pomsty, novém městském mýtu s charakteristickou černobílou kresbou na obličeji. Vránu, který se vrací z hrobu zlámat kosti vašim hříchům s revolverem ráže .357 Magnum v pěsti.

Vrána – absolutní lék na všechno: když ho vezmete chytře, dá vám ve své temnotě naději, když špatně, zničí vás. Protože každý lék je jed – záleží jen na množství. A „hudbě“. Totiž, Vrána je majstrštyk pracující pouze uvnitř vašeho podvědomí. A všechny ty divné sekvence, přestřelky, básně ve špatné angličtině, romantizující odkazy, kresby v proměnlivém šerosvitu kvaše i perokresby, ty se ve vás seskládají jako kousky skládačky.

Nejkrásnější milostný dopis, jaký byl kdy napsán, i popření veškeré lásky; pomocná paže i zničující posedlost. Tomuhle comicsu podejte raději rovnou celou ruku – pokud jste dostatečně připravení a dospělí. Nebo vás taky prostě zcela mine – pokud není vaší krve.

James O´Barr: Vrána. Vydalo Comics Centrum 2003/2007.