Alice Cooper: Stvořil jsem svůj protiklad, egoistického zlosyna

Zpěvák Alice Cooper podniká déle než čtyři desítky let ve stejném oboru jako jeho krajané Kiss, Marylin Manson anebo vrstevník Ozzy Osbourne. Na pódiu už šokoval gilotinou či elektrickým křeslem, letos vydal album Along Came a Spider o sériovém vrahovi posedlém pavouky a 2. prosince (tedy po osmi letech v ČR) vystoupí v brněnské Hale Rondo v rámci Psycho Drama tour 2008. (Předkapelou budou opavští Helpness, které vybralo hlasování fanoušků z dalších málo známých tuzemských formací.) Pod maskou Alice Coopera se skrývá ovšem někdo jiný. S Vincentem Furnierem jsem ale nemluvili. Možná. Podívejte se do očí vpravo.

Nalaďte se desetiminutovým minifilmem obsahujícím 3 songy nového alba Along Came a Spider

ROZHOVOR u příležitosti alba Along Came a Spider - viz. obrázek vpravo:

HN: Mluvím s panem Furnierem, nebo Cooperem?

Myslím, že bych vám odpověděl jedině jako Alice Cooper...

HN: Domníval jsem, že v Alice Coopera se měníte jen na pódiu, obdobně jako se klidný James Osterberg - stejně jako vy pocházející z Detroitu - mění v divokého Iggyho Popa...

Ale to dělá v rock-and-rollu skoro každý. Mick Jagger je jiný v soukromí a jiný na pódiu. Když vyběhne před lidi, vypadá to, jako kdyby se v něm probudila jiná osobnost. V mém případě je to tak, že jsem z Alice Coopera stvořil svůj protiklad, arogantního zlosyna a neuvěřitelného egoistu, což se mi v soukromí ani trochu nepodobá.

HN: Toho zlosyna si oblíbila další generace dospívajících, zatímco rodičovské a veřejné spolky v USA i jinde ve vás viděli satanistu či rovnou ďábla. Jak se vám s tím žije?

Alice Coopera si oblíbili trošku ujetí lidé na okraji společnosti, fanouškům folkrocku se prostě nikdy líbit nemohl. Mají ho rádi spíš posluchači Rolling Stones a klasického rocku, kteří mají pochopení pro undergroundovou a komediální stránku jeho charakteru. Chápou, že v Alice Cooperovi je hodně humoru.

HN: Jaký humor má rád Vincent Furnier, tedy vy v soukromí?

Nejvíc mě rozesmívá všechno, co je nemístné. Když jsem poprvé viděl Monty Pythony, jen málo lidí v Americe je pochopilo, zato mně přišli neuvěřitelně vtipní. Baví mě temný humor, nemusí to být nic k popukání, spíš situace, ve kterých by se člověk vlastně smát neměl.

HN: A není to i základní charakterová vlastnost Alice Coopera?

Alice Cooper se na společnost dívá se značným sarkasmem, to je součástí jeho cynismu a ironie. Osobně jsem optimističtější než Alice, vidím všechno z té lepší strany. To je na něm v porovnání se mnou zajímavější. Podobně jako on ale vidím pokrytectví v každém člověku, nejen u politiků. Dokonce i u těch, které máme za světce anebo se naopak tváří jako čisté zlo. Sebe z toho nevyjímám, podle mě jsou lidé obecně velmi komické bytosti. A čím víc se to snažíme maskovat, tím jsme legračnější.

Bez Alice Coopera by nebylo goths, punku ani glam rocku - viz. umělcovo odhalené ledví na obrázku vpravo.

HN: K vašim pokračovatelům patří například Marylin Manson. Vytkl jste mu prý, že zachází příliš daleko. O co přesně šlo?

Marylin je podle mě opravdu dobrý bavič, ale jako křesťanovi se mi moc nelíbilo, že na pódiu trhá bible a hází je po lidech. Rouhání mi vždycky bylo cizí. Dokonce i v dobách, kdy jsem křesťan ještě nebyl, jsem se na pódiu nerouhal. Marylin a já jsme, teologicky, každý z jiné myšlenkové školy. Alice Cooper nikdy nebyl satanista, spíš postava z filmu, kde se potkává horror s komedií. Kristovu učení skutečně věřím, chodím do kostela, což má vliv na mé soukromí. Nikdy jsem nepodváděl manželku, od svého obrácení nepiju a neberu drogy. Přitom stále můžu hrát Alice Coopera s čistým svědomím, bez pocitu, že to je proti mé víře. Alice Cooper je čirá zábava, která si dělá legraci ze světa.

HN: Pro skladatele Tima Rice jste na desku nazpíval postavu Heroda z muzikálu Jesus Christ Superstar. To je vlastně taky horror - mohl byste krutého krále i hrát?

Kdybych dostal nabídku z Broadwaye, asi bych Heroda hrát mohl, ale každý večer před spaním by mě to trápilo. Těžko by se mi hrál i Jidáš, to už bych radši byl Jackem Rozparovačem nebo Drákulou než člověkem, který pronásledoval Ježíše. Snažím se představovat Alice Coopera jako velkého zlosyna, někdy proto za mnou chodí bigotní věřící a říkají, že nemůžu být opravdový křesťan. Co byste mi řekli, kdybych hrál Macbetha, říkávám jim. Okultistu, vraha, cizoložníka? Vždyť páchá mnohem horší věci než Alice Cooper!

HN: Jenomže Shakespeare je podle nich vysoké umění, zatímco Alice Cooper lidová zábava. Není to tím?

Jasně, ale přesně to je ten omyl.

Alice Cooper se na letošním albu Along Came a Spider změnil v sériového vraha, který se stal Pavoukem (doslova) - zvětšete si obrázek vpravo:

HN: Slavný "zloun" je teď Heath Ledger jako Joker v novém Batmanovi. Jak se vám líbí?

Byl jsem zvědavý, jak bude Heath Ledger po Jacku Nicholsonovi tu roli hrát a přišel mi fantastický. Dovedl Jokera do úplně nové dimenze. Už tehdy jsem si říkal, že za Jokera bude Ledger nominovaný na Oscara. Přemýšlel jsem, jak bych asi Jokera hrál já. Alice Cooper by byl jako Joker ďábelštější, o něco tajemnější a míň groteskní.

HN: Letos jste oslavil šedesátiny. Je Alice Cooper dobrý partner pro stáří?

Hrát svůj vlastní protiklad je pořád zábava. A být Alice Cooperem je taky nejspíš dobrá terapie. Psychiatr by nejspíš řekl, že si přehrávám všechny své obavy, představy a šílenství. Sejdu z pódia a mám úlevný pocit, že jsem se zbavil svých démonů.

Oficiální stránky: http://www.alicecooper.com