Koledy Tori Amos, Boba Dylena či Stinga se příjemně vymykají obvyklé sezónní produkci

Od sarkastického mrzouta Boba Dylana či emancipované kritičky církevních dogmat Tori Amos bychom vánoční alba asi nečekali. Ani Sting nepůsobil jako typický šoubyznysový koledníček, byť se podílel třeba na charitativní kompilaci A Very Special Christmas (1987). Přesto letos připravili kolekce písní s tematikou vánočních svátků a zimy.

Myslí to vážně?

V populární hudbě je málo větších trapností než jinak talentovaný umělec, propadající vánočnímu sentimentu a brnkající na rozjitřené city. Probíraná nesvatá trojice naštěstí nemá potřebu snadného přivýdělku a dokázala se podbízivému kýči vyhnout.

Dylanovi se vydařil zvláště kontroverzní kousek. Pro album Christmas In The Heart vybral popové vánoční standardy známé v podání „velkých hlasů“. Dylanova havraní interpretace za doprovodu (mistrovsky zahraného) šramlu tak působí jako parodie, celek ovšem dýchne kouzlem bezprostředního veselí.

Jak to Dylan s albem doopravdy myslel, se nedozvíme, maestro nemá ve zvyku dávat nápovědy. Obal CD i videoklip k písni Must Be Santa s výtržnickým večírkem a s Dylanem v paruce rockera, sázejícím na stůl láhve chlastu, naznačují parodii.

Ovšem nesmíme zapomínat, že Dylan je chodící encyklopedie písní a má tradiční pop rád. Naprosto seriózní je i Dylanův záměr věnovat veškerý zisk z alba na charitu. Mimochodem, Dylanův producentský pseudonym Jack Frost (v překladu Sněhulák) tentokrát působí opravdu výstižně.

Procházka sněhem až do baroka

Asi nejvíc se obvyklé představě o sezonním albu přiblížil Sting. Někdejší sebevědomý suverén ovšem ozdobil nahrávku pokorou.

Díky decentnímu akustickému doprovodu zní deska If On A Winter’s Night... soudržně, přestože při výběru repertoáru se hudebník rozmáchl od baroka (skladby Henryho Purcella, sám si otextoval melodii J. S. Bacha) přes staroanglické lidovky až k nové akustické verzi vlastní písně The Hounds Of Winter (1996).

Pokorné vyznění nahrávky neznamená unylost. Křehké skladby oživují momenty svižnější, jako zdařilá Soul Cake, úprava písně z repertoáru legendárních folkařů Peter, Paul & Mary. Zábavně působí i to, že hosté z řad věhlasných jazzmanů (Kenny Garrett, Jack DeJohnette) občas zlehka přetahují Stingův barokizující pastorální folk k jazzovému výrazu.

Žádný tanec se Satanem!

Kdepak šťastné a veselé, to by bylo málo osobité. Tori Amos dostála pověsti svérázné písničkářky a album Midwinter Graces proměnila v osobní výpověď o vztahu ke svátkům zimního slunovratu. K tradicionálům upraveným dle vlastního rukopisu přidala hned pět autorských skladeb a velebnou křesťanskou symboliku halí do oparu pohanské vznešenosti.

Nicméně dcera metodistického duchovního pro jednou upustila od zuřivého kopání do křesťanské bigotnosti. „Tentokrát žádné tanečky se Satanem, nic znevažujícího, je to opravdu hezké,“ zhodnotila Tori vlastní dílko v rozhovoru pro Pride Source Magazine.

Nezpronevěřila se ovšem ani své kritičnosti. Nejen milostná balada A Silent Night With You dýchne živočišností. Tori Amos umí tiše rozjímat, ale zároveň nám přeje „šťastné a svobodné“ coby „ženská, která sakra žádnej prvotní hřích v rajské zahradě nespáchala“. Každopádně se jí podařilo vydat jedno z nejinvenčnějších sezonních alb.

Po této trojici koledníků už zbývá jen čekat vánoční desky od Toma Waitse, Nicka Cavea či Diamandy Galás. Což je míněno ironicky jenom trošičku.