Ocas ještěrky nezachrání ani anděl strážný. A vynikající herci?

Zatímco loňský český filmový rok zahájila nevalně hodnocená Kleinova komedie Svatba na bitevním poli, ten letošní má ambicióznější začátek. Možná ale ambiciózní až příliš. Prvním českým hraným filmem roku 2009 je Ocas ještěrky režiséra Ivo Trajkova.

Autoři filmu původně ohlašovaného jako Josefova cesta nakonec zvolili metafyzičtější název, snad aby naznačili, že jim jde o víc než jen o pozemské trápení hlavního hrdiny. Méně ale někdy bývá více, a touha Ocasu ještěrky zapůsobit se trochu pere s tím, jak moc a jak často na tomto poli film selhává.

Hrdinou je mladý muž Josef, který se ocitl na životní křižovatce. Opustila ho manželka s malým synem a byl vyhozen z práce, navíc se blíží narozeniny, po kterých by podle dávného proroctví měl zemřít. Josefovi nezbývá než zapíjet žal. Pak se ale seznámí s podivným Gabrielem. Jakási pozemská reinkarnace poťouchlého strážného anděla ho od té doby provází ponurým světem. Josef postupně potká pár starých známých, mezi nimi i krásnou dívku Olivu, po jejímž boku má šanci vyváznout ze svého trápení. I tato šance mu ale proteče mezi prsty.

Vrcholy a pády filmografie

Filmografie makedonského rodáka Ivo Trajkova má své vrcholy i pády. Odstartovala nešťastně v roce 1993 Kanárskou spojkou, ohodnocenou tehdy Plyšovým lvem. Pokračovala o něco příznivěji hodnoceným experimentem Minulost, velkofilmem Velká voda a nezávislým filmečkem Movie.

Na Trajkovových filmech je znát urputná a zároveň úctyhodná touha jít na dřeň, a vymezit se tak vůči tomu, co v Česku obvykle filmaři nabízejí. V Ocasu ještěrky byla ale naplněna tím nešťastněji, čím více je stavěna na odiv.

Na filmu je znát, že chtěl a možná i mohl být výjimečný, zůstal ale v půli. Po formální stránce mu přitom nelze téměř nic vytknout. Pozornost na sebe strhává brilantní kamera Klause Fuxjägera a pečlivé kompozice širokoúhlého obrazu laděného často do chladných, modravých tonů. Josefovu cestu rámují i otravně se vracející flashbacky, v nichž se připomíná Josefova smrtelná kletba. Mystická rovina filmu je tou asi nejproblematičtější. Trajkov se tu pouští na tenký led úvah o osudu a předurčenosti a obyčejný příběh porozchodové krize přetavuje nepříliš úspěšně v příběh iniciační cesty za sebepoznáním a v obraz života na pomezí snu a skutečnosti.

Pod galerií recenze jede dál

Za symboly duté prázdno

Civilnější zpracování by filmu výrazně prospělo, už jen tím, že by sejmulo z jeho beder onu mystickou zatíženost a možná by sem proniklo i trochu více autenticity. Skutečnost je tu skryta za všemi prvoplánově alegorickými klišé, která zahrnují opakující se obrazy andělů, výklad tarotových karet či ďábelského stavitele mostů v podání Karla Dobrého.

Symbolů je tu občas příliš, tím spíše, že za nimi není víc než duté prázdno. Film je spíš než na ději postaven na objevování vnitřního světa hrdiny, přitom ale zůstává na povrchu a nutně tak vyznívá jen jako formální hříčka. Ve výsledku je tak na něm krom (nenaplněných) ambicí a vizuálního zpracování zajímavá už jen zvláštní, ponuře posmutnělá atmosféra klidu před bouří, která občas vyvolává dojem, že se v Ocasu ještěrky přece jen děje víc, než se zdá. Bouře ale nikdy nepřijde a katarze už vůbec ne, na to je závěr příliš bezvýchodný.

Karel Zima je v andělské roli chvályhodně civilní, i David Švehlík s ohledem na charakter své postavy z role vzduchoprázdnem se potácejícího Josefa vytěžil maximum. I když se lze těžko identifikovat s postavou, se kterou není možné jít vpřed, protože ani ona sama se nehne z místa.

Obsazení doplňuje řada vynikajících herců známých spíš z divadel než z filmových pláten - mimo jiné Magdalena Sidonová či David Novotný. Jako Josefova venkovská femme fatale se po Sestře v krátké době už podruhé ve výrazné roli vrací Verica Nedeska. Právě s experimentální Sestrou Víta Pancíře tu nejen díky tomu lze najít pár styčných bodů, třeba i v tématu ztracené a znovu nalézané lásky či v důrazu na vizuální stránku díla. Působivosti a pravdivosti Sestry se ale Ocas ještěrky nepřiblíží, plazí se jen jejím směrem.

Ocas ještěrky. Režie Ivo Trajkov. ČR 2009. Česká premiéra: 22. 1. Distribuce: Falcon.

 

A na závěr zkuste trailer

 

A poslední tečka: