20vik19.jpg

Ve svých šestadvaceti je Marta Issová velmi obsazovanou herečkou v televizi, hraje ve filmu a v souboru, o kterém mnohý její vrstevník jen sní - v Dejvickém divadle. Je prý trémistka a strašně stydlivá, ale jakmile vyleze na jeviště, všechno z ní spadne. "Nechápu to, ale prostě to tak je," říká sestra filmového střihače Filipa Issy a dcera známé herečky a režiséra Morise Issy. "Znám spoustu dětí herců, které mají potřebu dělat něco úplně jiného než rodiče. U mě to tak nebylo. Ale už chápu, proč mě od herectví doma trochu odrazovali."
Prožila podle svých slov idylické dětství. "Naši nás nikdy s bráchou neomezovali, měli jsme svobodu, otevřené dveře při jakémkoli problému. Dodnes cítím rodinu jako svůj velký základ," říká. Nejradši má prý rituál při společném setkání. "Jsme všichni pomalí a pomalu žijeme," směje se. "Když se sejdeme na chalupě, ráno si sedneme u snídaně, ta zvolna přejde v oběd, ten zase ve večeři... Povídáme si a je to krása!"
Studijním typem není. Na pražskou konzervatoř se dostala až na druhý pokus, skončila ale ve třetím ročníku. "Ráda čtu, baví mě zajímat se o věci, ale škola to bohužel nikdy nebyla," přiznává Marta, která prý narážela hlavně na autority. "Jak mě dotyčný nezaujal jako osobnost, byl konec. Zní to zpupně, ale já to tak mám. Krom toho jsem urážlivá - nejvíc vůči svým blízkým. Mám problém přijmout kritiku." Přihlásila se na Konzervatoř Jaroslava Ježka a tam studovala dva roky jazzový zpěv. Pak dostala nabídku hrát v Divadle Na Fidlovačce, kam se herci najímají na konkrétní projekty. Působila tu tři roky, hrála ale i v představeních v divadle Bez zábradlí a v Řeznické, pracovala s Alicí Nellis (Pomoc). Do stálého angažmá ale nastoupila jinam. Do Dejvického divadla.
"Už ve druháku na konzervatoři jsem se potkala s panem Krobotem a jeho partou. A říkala jsem si - tak to je divadlo, který by mě bavilo - lidi, kteří v něm jsou, a to, co dělají. Ale protože jsem ta stydlivka, co se neumí prodat, nechala jsem si to jako tajný sen." Impuls přišel od Ivana Trojana, který viděl Martu na Fidlovačce a když Tatiana Vilhelmová odešla na mateřskou, vzpomněl si na ni. Marta přijala za Tatianu záskok, potom druhý a pak už v Dejvicích zakotvila definitivně. Za zlom - dá-li se to v životě šestadvacetileté herečky tak označit - považuje paradoxně rok, kdy byla vyhozena z konzervatoře. "Bylo mi čerstvě osmnáct, bydlela jsem v bytě s Ančou Polívkovou, a bylo to divoké období. Skoro jsme nespaly a vedly vášnivé debaty o životě, divadle, lidech, bytí a smrti."
Cítí se dobře v různých rolích. Ať je to moderní puberťačka, snivá dívka z počátku 20. století nebo loupežnice. Za nejtěžší divadelní úkol zatím považuje roli v Goethově hře Spřízněni volbou. "Měli jsme od pana režiséra Pitínského za úkol přečíst si knihu. Četla jsem ji pořád dokola, až jsem znala příběh i postavy skoro nazpaměť. A strašně mě to pohlcovalo." Dodává, že právě Otýlie jí byla ze všech postav nejbližší: "Dát člověku duši, zajímat se o ostatní a třeba se zbláznit, aby ten druhý byl šťastný, mám to odmala... Někdy se musím až brzdit." Také setkání s J. A. Pitínským nad touto postavou označuje za přelomové. "Fascinuje mě, jak pracuje," tvrdí. "Nemusí hledat smyšlené formy, neříká - jak bychom to udělali, aby to bylo divný. On tu zvláštní náladu nebo křehkou stylizaci prostě cítí, naprosto přirozeně z něj vyvěrá."
Od konce 90. let se Marta objevuje v televizi (zaujala jako mladičká máma Bohunka v seriálu Hop nebo trop, jako středoškolačka na scestí Katka v Dobré čtvrti nebo v roli Romky v křehkém snímku Víta Olmera Tuláci), vyhledávají ji filmaři (Začátek světa, Početí mého mladšího bratra, Děvčátko, Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště, Tajnosti). Za největší úspěch v kariéře považuje, že může pracovat s lidmi, "s nimiž mě to baví, že ke mně přicházejí zajímavé projekty, že na nás chodí diváci. Je dobré se neupínat ke konkrétním přáním, nechat život plynout," tvrdí představitelka Cecílie v novém filmu Alice Nellis Tajnosti a pomalu se už chystá na další roli - bude jí Ofka ve snímku Michaely Pavlátové Děti noci.

Snímky HN - František Vlček: Je dobré se neupínat ke konkrétním přáním, tvrdí herečka Dejvického divadla Marta Issová.