Život Jana Sokola se před čtrnácti dny změnil. Od té doby, co se jméno děkana Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy začalo skloňovat v souvislosti s třetí volbou prezidenta, poskytuje rozhovory (nejméně tři denně), obchází poslance, odpovídá na otázky. "Byl to velký náraz. Najednou jsem v časovém presu, pořád musím někam běhat a přepínat v hlavě mezi tím, co musím dělat na fakultě a co musím dělat jako kandidát. Je to náročné," přiznává.
hn: Na prezidenta jste byl navržen už v roce 1992. Dá se vaše dvojí účast srovnat?
Vůbec ne. Politická scéna i situace byly jiné. Nikdo - ani já - kandidaturu nemyslel jako plný výkon úřadu, šlo spíše o to "zatlačit oči Masarykovu Československu". Nicméně to byla důležitá zkušenost. Pochopil jsem, že člověk nesmí říci "ano" každé nabídce.
hn: Proč jste se rozhodl souhlasit tentokrát? Tři vaši kolegové z akademického prostředí kandidaturu odmítli, protože nechtěli být loutkou v rukou politiků. Vy to vidíte jinak?
Nabídka byla míněna vážně. Předložil mi ji premiér a předseda ČSSD a jeho první místopředseda. Bylo mi jasné, že vidí, že jde do tuhého.
Myslím, že předtím si to strany tak úplně neuvědomily a situaci podcenily. Což odstřelilo některá ze jmen, která byla ve hře přede mnou. Je to škoda - někteří z těch lidí mohli být dobrými prezidenty.
hn: Koho máte na mysli?
Motejla, Illnerovou...
hn: ČSSD v nich nejprve viděla "silné nadstranické kandidáty". Následně jim však - a potom i vám - vyčítala prohřešky proti stranickému uvažování: nesprávný postoj k nájemnému, ke školnému... Vám nevadí být posuzován podle těchto měřítek?
Rozumím tomu spíše tak, že si poslanci chtějí ověřit, co je kandidát zač. A protože ho málo znají, chytají se toho, co si o něm kde přečetli. Moje první schůzky s poslaneckými kluby vypadaly tak, že se mě poslanci jako by báli, oťukávali si mě.
Vlastně mě za těch čtrnáct dní nejvíc překvapilo, jak mohou být takové hovory účinné. Někdo za mnou přijde a má pochybnosti. Během deseti minut si to dokážeme vysvětlit. Problém je ve váznoucí komunikaci, nedůvěře, kterou vůči sobě lidé chovají.
hn: Poslanci se vás báli? Proč?
Vidíte člověka, o němž jste slyšela všelijaké divné věci...
hn: Například?
Školné. Nebo se mě ptali, jestli bych zakázal potraty. Jestli bych vracel katedrálu svatého Víta. Jestli bych dělal gesta vůči sudetským Němcům. Pochopil jsem, že nejde tak až o otázky, ale o to, jak se k nim postavíte. Člověk může svými odpověďmi ukázat, co je zač.
hn: Navzdory tomu z ČSSD stále zní, že vás ta a ta skupina nepodpoří. Vám nevadí, že můžete skončit, protože si straníci vyřizují účty?
Vždycky se najdou určité věci, které nemůžete ovlivnit. Ale to, že k někomu mluvíte, je přece správné. Od toho se to jmenuje parlament. Parler - mluvit. Co jiného můžete dělat? Přece člověk nezískává hlasy tím, že by někoho škrtil, nebo mu kroutil rukama.
hn: Pokusil jste se získat hlasy od komunistů. Nakolik bylo pro vás, bývalého disidenta, obtížné vydat se za nimi a požádat je o podporu?
Pokud volbu myslíte vážně, musíte se ucházet o všechny hlasy. U všeobecných voleb si také nevybíráte, kdo vám hlas hodí. Nemůžete říct: Nechci, aby pro mě hlasovali ti, co nemají umyté ruce.
hn: O hlasy KSČM sice stojíte, stranu jste však přirovnal k republikánům. Tím jste asi mnoho nezískal.
Do té pozice mě ale vmanévrovali oni. Jejich poslanec odcitoval na klubu jeden můj výrok, vytržený z kontextu. Výrok byl v tom smyslu, že si stále kladu otázky, do jaké míry je KSČM demokratická levicová strana a do jaké míry je to negativní volba. Oni se tomu označení bránili.
Jenže: Když sledujete některé jejich činy, nemůžete si být jistý. Co je to za stranu, když její poslanec navrhne, aby se kandidát na prezidenta kádroval do čtvrtého kolena? To přeci nemá nic společného s levicovým programem.
hn: Kvůli podobným věcem jste je přirovnal k republikánům?
Protože republikáni, to byla také negativní volba. Tedy strana, kterou lidé volí na protest, z naštvanosti, všemu ostatnímu říkají ne. Taková strana nemá program, žije z toho, že straší lidi. Komunisté podle mě oscilují mezi tím a demokratickou levicovou stranou.
hn: Co pro vás bylo v posledních čtrnácti dnech nejtěžší?
Z počátku mě zarazila razance novinářů. Já na to nebyl - navzdory své dřívější účasti v politice - zvyklý. Mám na mysli razanci, s jakou se na vás vrhnou, jakmile vyjdete ze dveří. A také určitou zlovůli v interpretaci toho, co člověk řekne.
hn: Máte pocit, že vás novináři chtějí poškodit?
Spíše vytrhávají jednotlivá sdělení z kontextu. Ze začátku to bylo hrozné. Snažili se mě představit jako takového univerzitního šmoka, který neví, která bije, je mimo.
hn: Řekl jste, že vás novináři tlačí k příliš ostrým výrokům, přitom věci bývají složitější. Na to narážel i Petr Pithart, který "přemýšlel nahlas" a dostal za to nálepku nerozhodného politika. Nesměřujete k tomu?
Snažím se nahlas nepřemýšlet, ale v mé pozici si musím dát pozor, abych si - pokud budu ve volbě úspěšný - nenastavil výhybky tam, kde je musím nastavovat až po dohodě s jinými lidmi. Nerad bych se někoho dotkl unáhleným výrokem.
hn: Přesto jste už několikrát řekl novinářům něco, zač jste se pak musel omlouvat. Například jste označil otázky poslanců ČSSD za "pseudoproblémy".
Jsem komunikativní člověk, který nerad říká fráze a nic neříkající věty, takže mi už párkrát něco ulítlo. Na to bych si musel dávat v budoucnu pozor.
Pokud budu zvolen, mohu si pár takových chyb dovolit na začátku, pak už moc ne. Ale nemyslím, že bych mohl mít s "diplomatickou" mluvou problémy, člověk se zkrátka musí zorientovat.
hn: Jedna věc jsou vaše politické názory, druhá soukromí. V novinách se už objevila vaše paní, rozebírali vaši vizáž... Jste třeba připraven změnit svůj styl?
Se vpádem do soukromí už zkušenosti mám. Teď je to silnější, ale necítím to jako problém. Pokud jde o můj styl - oblečení už jsem si musel pořídit lepší, než na jaké jsem byl zvyklý. Když by měl člověk vystupovat jako reprezentant státu, musí podle toho vypadat.
hn: Už máte pro páteční volbu přichystaný projev?
Jakousi verzi ano. Chtěl bych v něm vysvětlit, co si pod rolí prezidenta představuji, proč se o ni ucházím a v čem si myslím, že bych ji mohl dobře zastávat.
hn: Jaké si dáváte šance?
Nechci předvídat, jak volba dopadne. Každého posílám, ať se podívá k bookmakerům, tam je to objektivizované.
hn: Vy jste se díval k bookmakerům? Vsadil byste si na sebe?
Nikdy jsem nesázel. Takže: Ne.
