Praha, 25. 4. 2002
Které ze zákonů Edvarda Beneše jsou klíčové a proč? Co by se stalo, kdyby Česko dekrety zrušilo? Jaké mezinárodněprávní dopady může mít, když budou platit dál?
Hospodářské noviny požádaly o rozbor těchto otázek právníka Jana Bártu, který působí v Ústavu státu a práva Akademie věd.
Které dekrety nelze rušit?
Podle databáze Legsys je platných 48 dekretů vydaných na území republiky a dalších 9 dekretů vydaných v zahraničí.
Zákony byla zrušena větší polovina ze všech vydaných dekretů. Řada dalších, formálně stále platných, souvisela s mimořádnou situací. O těchto dekretech lze tedy říci, že jejich aplikace už nepřichází v úvahu.
Z platných jsou pro zachování právní jistoty zcela nezbytné přinejmenším dva předpisy, které řeší kontinuitu právního řádu a platnost právních úkonů.
Jedním je dekret ze srpna 1944 "o obnovení právního pořádku", dalším dekret číslo 5/1945 "o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organizací a ústavů".
Zrušením těchto dvou předpisů by nastala právní nejistota. Úkony, které podle nich byly neplatné, by se mohly opět stát platnými.
Příkladem mohou být svévolné majetkové přesuny obecního majetku, které německé úřady prováděly na zabraných územích. Podle dekretu č. 5/1945 jsou tyto úkony neplatné - a podle toho se dnes posuzuje, zda některá nemovitost je tzv. historickým majetkem obce, anebo patří do vlastnictví státu jako konfiskát německé právnické osoby.
Zpochybnění těchto dekretů by tedy mělo praktické nežádoucí dopady.
Jak je to s majetkem lidí?
Význam pro odebrání majetku a občanství má pětice dekretů:
1) o konfiskaci a rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel čs. národa
2) o osídlení této zemědělské půdy českými, slovenskými a jinými slovanskými zemědělci
3) o úpravě čs. státního občanství osob národnosti německé a maďarské
4) o přechodném omezení výplat vkladů u peněžních ústavů v pohraničním území
5) o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy.
Zrušení těchto dekretů by neznamenalo, že se věci vracejí do předchozího stavu - tedy že by se jmění vracelo tomu, kdo byl majitelem ke dni "faktického skončení německé a maďarské okupace" (případně že by lidé, kteří přišli o československé občanství, nyní zpětně občanství nabyli).
Obecně platí, že změna právních poměrů, pokud nastala, zůstává platnou i po zrušení předpisu, nemůže se sama od sebe ztratit.
Musela by se změnit na základě jiného předpisu. Náměty na zrušení těchto dekretů tedy samy o sobě nejsou požadavkem na změnu právního stavu.
Jejich motivace může být dvojí: Buď jde o snahu, aby Česko "planým" zrušením deklarovalo, že neschvaluje, že tehdejší Československo v poválečné době uplatnilo postup, ke kterému bylo plně oprávněno z mezinárodního práva.
Druhou interpretací je, že by po zrušení následoval požadavek na eliminaci následků dekretů.
To by znamenalo i požadavek na zbavení majetku současných vlastníků - je nepředstavitelné, že by v takovém případě nešlo o porušení nyní platných evropských úmluv.
Hrozí tlak ze zahraničí?
Stát se nedostává do případného rozporu s mezinárodním právem tím, jaké předpisy v něm platí, ale až tím, jaká se vydávají rozhodnutí v individuálních věcech.
Může tedy jít jen o to, zda Československá resp. Česká republika svým postupem někdy porušila některou normu mezinárodního práva, která ji v tu kterou dobu zavazovala. Takovou situaci zatím nikdo nekonstatoval.
Platnost nebo zrušení některých norem vnitrostátního práva, včetně Benešových dekretů, nemá vliv na mezinárodněprávní postavení České republiky.
(eko)