Nesmyslné cestování potravin tam a zpět. Tisíce kilometrů znehodnocují jejich chuť

Každý den se v protisměru na dálnici míjejí tuny potravin. Například loni Češi vyexpedovali na Slovensko 7215 tun sýrů a tvarohu, Slováci jim na oplátku poslali 7210 tun stejného zboží. Mléčné výrobky jsou jen jedním případem z mnoha: to samé se děje skoro se všemi potravinami – ovocem, zeleninou, medem, masem či vejci.

A není to jen tak, že by se na silnici potkávalo stejné zboží v protisměru. Často konkrétní kusy odjedou do ciziny, aby se posléze znovu vrátily do svojí mateřské země. Důsledkem obou těchto fenoménů jsou tisíce hektolitrů propálené nafty, zbytečně znečišťované životní prostředí a prodejny, kde je domácí zboží v menšině. Ovoce a zelenina ztrácí aroma. V případě převážení živých slepic, vepřů nebo skotu jde navíc o nesmyslné trápení zvířat.

V polovině devadesátých let byla Česká republika soběstačná z hlediska většiny potravin. Dnes už zdejší zemědělci pokryjí spotřebu Čechů jenom výjimečně. „Třeba cibuli jsme dřív vyváželi, teď se naopak vozí k nám z celé Evropy,“ říká Jaroslav Zeman, předseda Zelinářské unie. Obdobný vývoj zažila i mrkev. Dnes se jí k nám ročně doveze skoro 40 tisíc tun, export je proti tomu zhruba čtvrtinový.

Mrkev je jedním z mnoha případů, kdy se dovoz a vývoz týkají stejných zemí. Loni v říjnu tak od nás do Polska putovalo 172 tun mrkve a ve stejném měsíci nám Poláci poslali náklaďáky se 176 tunami mrkve. Obdobnou mrkvovou rošádu mívá Česko opakovaně třeba také s Rakouskem.

Sbohem, český česneku

Nejmarkantnějším důkazem toho, že podobné „výměny“ nepřinášejí nic moc dobrého koncovým spotřebitelům, je český česnek. V devadesátých letech zdejší pěstitelé pokryli veškerou spotřebu, dnes je podíl českého česneku na trhu asi dvacet procent.

„Čína přišla v devadesátých letech s levným česnekem – za pár desítek korun kilo, což bylo hluboko pod výrobní cenou toho českého. Supermarkety braly levnější zboží, a tak zdejší zemědělci přestali česnek vysazovat,“ vysvětluje vývoj Jaroslav Zeman.

Dnes, když se čeští zákazníci tuzemského česneku dožadují a jsou ochotní zaplatit dvě stě korun za kilogram, mají smůlu – poptávka převyšuje nabídku. „Abychom dostali na trh víc česneku, musíme obnovovat sadbu. Než pokryjeme poptávku na té úrovni, co je dnes, bude to trvat pět nebo šest let,“ popisuje Zeman ne zrovna krátký koloběh množení sadbového česneku.

Než uplyne oněch pět let, bude se muset alespoň část zákazníků spokojit s levnějším, ale mnohem méně aromatickým česnekem dováženým ze Španělska nebo tím čínským, který je v porovnání s českým zcela bez vůně a bez chuti.

Spočítat, kolik tisíce tun potravin najezdí každý rok zbytečných kilometrů, není v lidských silách, a chytrý software, který by to zvládl, zatím nikdo nevymyslel. I bez konkrétního celkového čísla je však zřejmé, že tohle nedává smysl.

Více si o důvodech a důsledcích stěhování potravin přečtete v pátek v magazínu Víkend HN.

• Diskuse
• Celkem 175 příspěvků