Stane se ruština oficiálním jazykem EU? Moskva nadšeně vítá lotyšské referendum

Nedělní referendum v Lotyšsku sice ruštinu na státní jazyk nejspíš nepozdvihne, moskevští politici přesto doufají, že se toto hlasování stane přelomovým bodem pro postupný návrat ruštiny do života všech postsovětských republik. Ovšem v Pobaltí na to velké šance nejsou.

"Ruští obyvatelé Lotyšska musí ukázat světu, že jsou nás statisíce a nesmíříme se s postavením psanců ve vlastní zemi," burcují webové stránky hnutí Za rodný jazyk, které stojí za vypsáním sobotního referenda. Pokud by hnutí uspělo, ruština by se v zemi stala druhým úředním jazykem.

Organizace, za kterou stojí radikálně levicový politik Jevgenij Osipov a politický bouřlivák Vladimir Linderman, loni v listopadu dokázala získat podpisy 187 tisíc voličů, což je o 30 tisíc více než minimum potřebné pro vypsání plebiscitu. Ovšem o tom, že by získali o mnoho více, nebo dokonce kýžených 51 procent hlasů, si mohou nechat jen zdát.

Pro změnu statusu ruštiny by se muselo vyslovit 772 tisíc voličů. Jenže Rusů s lotyšským volebním právem je asi jen 300 tisíc. Etnických Rusů je sice v Lotyšsku zhruba milion, značná část z nich má ale jen ruské občanství nebo status rezidenta bez občanství.

Bouřlivá diskuse

Uvědomují si to i organizátoři. "Nejsem žádný snílek, chápu, že šance na výhru referenda jsou, mírně řečeno, nevelké," citoval deník The Baltic Times Vladimira Lindermana. Ten se raduje, že se aspoň téma "diskriminace Rusů" objeví jako téma v evropské politice.

Linderman přiznává, že hlavním impulzem pro zahájení kampaně byla situace, kdy se vítězem loňských parlamentních voleb stala hlavní proruská strana Centrum shody.

Ostatní centristické strany ale vytvořily koalici s nacionalisty, a ti hned po vstupu do vlády začali sbírat podpisy za zrušení všech ruskojazyčných škol. "Nesehnali dost hlasů, ale dali ruským aktivistům záminku k protiakci," napsal tento týden časopis Economist.

"Musíme získat aspoň 300 tisíc hlasů. To bude pro vládnoucí třídu knockout. Když neukážeme naši jednotu, vláda bude pokračovat v kurzu zaměřeném na likvidaci ruského školství, které by z našich dětí dělalo hloupé Ivany, kteří neznají vlastní kořeny," píše se na stránkách hnutí Za rodný jazyk.

Kolem referenda znovu planou vášně, do agitace se zapojili i zaměstnavatelé.

"Máme zprávy, že jak ruští, tak lotyšští majitelé firem vyvíjejí na své zaměstnance nátlak, aby šli hlasovat, jinak že přijdou o práci. Slyšel jsem o případech, kdy se lidé rozhodli raději podat výpověď," citoval list The Baltic Times nejmenovaného rižského právníka.

Lotyšský prezident Andris Berzins původně k referendu vůbec jít nechtěl, nyní ale obrátil a vyzývá občany, aby status státního jazyka pro ruštinu zamítli.

"Referendum vědomě vyostřuje situaci a není schopné vyřešit žádný problém důležitý pro naši společnost. Pokud chceme prostředí vzájemného respektu a tolerance, tak bychom neměli dávat prostor myšlenkám, které společnost rozdělují," prohlásil prezident.

Nadšená Moskva

Plebiscit naopak uvítala Moskva, která na mezinárodní scéně dlouhodobě tvrdí, že pobaltské státy diskriminují ruskou menšinu.

"Je to velmi pozitivní proces. Dokonce bych řekla, že jde o průlom ve vztahu k ruskému jazyku v celém postsovětském prostoru," řekla agentuře RIA Novosti místopředsedkyně parlamentního výboru pro vztahy s krajany Olga Moskalkovová.

Podle ní vyrostla v postsovětských zemích nová generace, která chápe, že jejich hlavním obchodním partnerem je Rusko a že jejich úspěch v byznysu bude hodně záviset na znalosti ruštiny. "To, že se Pobaltí obrací k ruštině čelem, je dobrým znakem svědčícím o tom, že už jsou připraveni na nový hodnotový systém," prohlásila Moskalkovová.

Také ruské ministerstvo zahraničí považuje posilování pozic ruštiny za svou prioritu. "Krajně důležité je, aby v Pobaltí a zemích SNS ruština získala zvláštní status. To je klíčový faktor uchovaní jejích pozic," píše se ve zprávě ministerstva o rozšíření ruštiny z roku 2003.

V Pobaltí ale úsilí ruských diplomatů zatím na rozdíl od Běloruska, Kyrgyzstánu, Tádžikistánu nebo Kazachstánu nikdy plody nepřineslo.