PRAHA 15. června (ČTK) - Horlivě jej podporují francouzský prezident Jacques Chirac i německý kancléř Gerhard Schröder stejně jako země Beneluxu. Nemusel by vadit socialistickým vládám od Španělska po Švédsko. Nové země v EU včetně ČR s ním mají vesměs dobré zkušenosti. Zdráhavě se k němu staví Britové, protože je pro ně příliš integračně naladěn a má až moc blízko do Paříže a do Berlína. Guy Verhofstadt, oblíbený belgický premiér, má velké šance stát se novým předsedou Evropské komise.
Ve svých jednapadesáti letech se má tento stále uličnicky vyhlížející politik za čím ohlédnout: v uplynulých čtyřech letech udržoval vyrovnaný rozpočet Belgie, modernizoval její byrokratickou ekonomiku a uvážlivě vedl EU během půlročního předsednictví Belgie v roce 2001, které stálo u zrodu protiteroristické spolupráce po útocích z 11. září v USA. Zároveň zlepšil postavení Belgie v rámci EU, kde již od začátku zaujal svým jemně provokativním, mnohdy ironickým stylem v kombinaci se silným eurooptimismem.
Existují ale i jiné názory, podle kterých je Verhofstadt až příliš centralizovaný evropský federalista. Mnoho zemí loni v dubnu odsoudilo a označilo za rozbíječskou jeho iniciativu svolat do Bruselu "pralinkový" minisummit oponentů irácké války - Francie, Německa, Belgie a Lucemburska, zasvěcený jejich hlubší integraci v oblasti obrany. Též mu vyčítají, že je jen vlažným atlantistou a že nemá důvěru USA. Zároveň je však pokládán za stoupence ekonomického liberalismu - ne nadarmo si v prvních letech politické kariéry vysloužil přezdívku "baby Thatcher".
Guy Verhofstadt sám tvrdí, že vrátil malou Belgii na politickou mapu. Premiér s kulatými brejličkami a rozcuchanou čupřinou, připomínající staršího bratra Harryho Pottera, od nástupu do funkce usiloval o zlepšení mezinárodní prestiže země, pošramocené pedofilními skandály a krizí s kontaminovanými kuřaty. Loni v létě úspěšně obhájil svůj mandát a postavil se do čela pravolevé "fialové" koalice liberálů a socialistů.
Jeho první koalice byla duhová, s liberály, socialisty a zelenými, a podařilo se jí prosadit v této katolické zemi zákony, jež ji staví na druhé místo za Nizozemskem v liberálním přístupu k manželství, drogám a euthanasii. Rovněž udržovala převážně vyrovnaný rozpočet a snížila zadlužení země. Premiér snížil daně a pracovní náklady ve snaze podporovat vznik pracovních míst.
K neúspěchům jeho první vlády patřil kolaps národní letecké společnosti Sabena v listopadu 2001. Vláda rovněž nákladně reorganizovala policejní síly, aniž dosáhla výraznějšího efektu v boji proti kriminalitě.
V politice se Verhofstadt, povoláním právník, pohybuje již od mládí. K zájmu o veřejný život jej přivedl otec, který byl v 70. letech 20. století právním poradcem tehdejšího ministra financí Willyho de Clercqa. Mladý Guy absolvoval Státní univerzitu v Gentu a v roce 1982 se stal ve 28 letech nejmladším předsedou parlamentní politické strany v belgické historii, tehdejší Strany pro svobodu a pokrok (PVV, od roku 1992 VLD). Od roku 1985 na deset let usedl v Poslanecké sněmovně. V tom roce se stal i ministrem rozpočtu. Ale jeho tehdejší "utahování opasků" naštvalo odbory v zemi a přinutilo ho po dvou letech odejít do opozice.
Sestavením belgické vlády byl pověřen již jednou, v roce 1991, ale tenkrát neuspěl, když se mu nepodařilo přesvědčit strany vlámských i valonských zelených. V roce 1995 po neúspěchu VLD v parlamentních volbách rezignoval na funkci předsedy strany, odešel do soukromého "exilu" a žil nějakou dobu v Itálii. Po dvou letech se ale vrátil do politiky i do čela vlámských liberálů.
Guy Verhofstadt se narodil 11. dubna 1953 v Derdemonde. Je ženatý, s manželkou Dominique má syna a dceru a hrozně rád jezdí na kole.

Související