Největší hrozbou pro veřejné finance jsou výdaje důchodového systému. K tomuto závěru došla analýza Ministerstva financí. Žádné překvapení: průběžné penzijní systémy ohrožují rozpočty téměř všech zemí EU.
Průběžný penzijní systém je gigantickým sociálním experimentem, který začal po druhé světové válce. Často se mylně uvádí, že jeho průkopníkem byl říšský kancléř Otto von Bismarck v 80. letech 19. století. To není pravda.
Německý zákon o starobním a invalidním pojištění z července 1889 se podstatně lišil od dnešních průběžných systémů. Šlo totiž o skutečné pojištění. Penzijního věku 70 let se na přelomu 19. a 20. století málokdo dočkal. V Německu tehdy průměrná doba života činila 46 let. Dožít se penze tedy znamenalo mimořádnou pojistnou událost.
Kdo se dočkal sedmdesátky, málokdy si vyplácené renty užíval delší čas. Průměrný věk dožití sedmdesátníků podle úmrtnostních tabulek z tehdejší doby činil jen pět až šest let. Tehdejší starobní důchody proto téměř nezatěžovaly státní rozpočet - náklady dosahovaly jen zlomků procenta hrubého domácího produktu.
Už jen to je zásadní rozdíl oproti současným průběžným systémům, které v evropských zemích zhltnou 10 až 15 procent hrubého domácího produktu. Kdyby dnešní penze měly mít podobné parametry jako Bismarckův systém, důchodový věk by se pohyboval kolem 85 let.
Bismarckův systém nebyl průběžný, nýbrž kapitalizační. Příspěvky nebyly ihned vypláceny důchodcům, nýbrž shromažďovány ve fondu. Stejným způsobem dodnes životní pojišťovny shromažďují pojistné prémie ve fondu technických rezerv.
Ekonom Karel Engliš píše o fondových penzijních systémech Bismarckova typu v knize Soustava národního hospodářství z roku 1938: "Z příspěvků se tvoří kapitál pro každého pojištěnce, který se tráví rentou. Tento rozdíl je zvláště důležitý při zavádění pojištění, protože třeba napřed kapitál částečně nahromaditi, nežli začne pojištění působiti".
V Německu však stát rezervní fond postupně prohospodařil. Nakonec byl v roce 1957 systém změněn na čistě průběžný nekrytý rezervou. Zachovala se však stará terminologie.
V zemích s původně bismarckovským systémem, včetně Česka, se dodnes hovoří o sociálním pojištění, nikoli právně a ekonomicky korektně o důchodové dani.
Mnoho lidí proto žije v omylu. Celý život si platím sociální pojištění a mám proto nárok na slušný důchod, tvrdí. Kdepak. Neexistuje žádný smluvní ani majetkový nárok na zaplacené daně, i když se jim říká pojištění. Samozřejmě, kdyby tak postupovala skutečná pojišťovna, šlo by o podvod.
Kromě fondového systému byl v některých zemích zaveden skutečný čistě průběžný systém. O něm rovněž píše Karel Engliš: "Dánsko, Anglie, australské státy zavedly starobní pense pro osoby určitého stáří, které nemají z čeho žíti, a to přímo ze státní pokladny. Pense tyto nemají povahu veřejného chudinství, poněvadž nezmenšují veřejných práv osob jich požívajících, nicméně poskytují se jen těm, kdo prokáží, že nemají z čeho žíti."
Průběžné penzijní systémy fungují ve své současné podobě teprve několik desetiletí, což je doba života necelé jedné lidské generace. Přes krátkost trvání prokázaly totální neudržitelnost.
Německý systém je již několik let technicky ve stavu bankrotu: v roce 2001 musela být zhruba pětina jeho výdajů dotována příjmy z daně z přidané hodnoty.
Český průběžný systém na tom není o mnoho lépe. Vysoké sazby "sociálního pojištění" zvyšují náklady na pracovní sílu a tudíž i nezaměstnanost. Státní financování důchodů odbouralo zodpovědnost jednotlivců za sebe samotné i tradiční přirozenou solidaritu mezi generacemi rodičů a dětí. Plodem průběžného systému je nezodpovědnost a sobectví.
Jaké jsou varianty reforem? Možný je návrat k tradičnímu Bismarckovu povinnému fondovému systému založenému na pojistně-matematických principech a tvorbě kapitálových rezerv. Raději v rámci soukromých fondů, které jsou tradičně bezpečnější než státem spravované fondy.
Druhou variantou je britský systém minimálních penzí, případně jemu blízká rovná penze podle ODS. Alternativou k reformám je postupné udušení hospodářského růstu pod tíhou penzijních výdajů.


Autor je analytikem PPF