07vik19.jpg

David měl odmalička problémy s astmatem. Kdyby měl běhat za balonem nebo jezdit na kole v prašných pražských ulicích, asi by se udusil. Rozhodl se pro hru s figurkami. Navedla ho babička, když od ní dostal knížku o šachu.
"To mi bylo mi šest let a hra mě zaujala svou historií i složitostí," vzpomíná. "Nikdy jsem nepřemýšlel o tom, jestli jsem zázračné dítě, které čte a počítá jako dospělý, nebo jestli jsem pro šachy mimořádně nadaný."
V únoru před třemi lety se stal v historii našeho šachu nejmladším mistrem republiky. Jeho cesta k titulu vedla přes partie s devíti velmistry.
"Nemyslím si, že bych měl fenomenální paměť," říká David Navara, student logiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. "Mám sice slušnou šachovou paměť, ale nemám třeba vůbec paměť na obrázky. Nejvíc si pamatuji vše, co souvisí s hraním šachů. Dovedu velmi rychle zhodnotit situaci na šachovnici a rozhodnout se. S tím jsem se asi narodil, i když schopnost analyzovat se dá naučit. Mohl bych ale ukázat na několik lidí kolem, kteří jsou lepší než já. Nechci, aby to vypadalo neskromně, ale dobře si pamatuji fragmenty několika tisíc partií.
Na turnajovou partii se připravuji čtyři hodiny. Když se učím do školy, na hru nemám víc než hodinu denně."
Každá šachová partie je originál, který se tvoří v průběhu hry. Někdy hráči víc experimentují, jindy využívají i méně známé herní situace.
"U mě je důležité, co mám v hlavě a co se v dané situaci jeví jako nejlepší," potvrzuje David. "Znakem velmi silných šachistů je, že dokáží šablony porušit a vymyslet řešení, které s nimi na první pohled nesouvisí. Až další hra ukáže, nakolik je tah geniální a jak měl šachista hru promyšlenou. Poměrně často se to stává v utkáních velmistra Garriho Kasparova, který použije starou herní situaci, které si před ním léta nikdo nevšiml. On ji ale ještě doplní novým dodatkem a změní náhle hru ve svůj prospěch."
Je nebo není výhodou šachová paměť pro studium logiky? "Musím si na přednáškách dělat poznámky jako kterýkoliv spolužák," odpovídá David Navara. "To, že hraji šachy, nemusí ještě znamenat, že budu rozumět matematice a logice. Přiznám, že nejsem moc dobrý student, peru se s algebrou a teorií množin. Největší problém mám s tím, abych vydržel sedět nad skripty. Povede se mi to v případě, že porozumím tomu, co se v nich píše, a pak jsem schopen se to i rychle naučit. Horší to je v opačném případě. Nedaří se mi skloubit hru se studiem. Šachy mě baví víc."
David Navara je v žebříčku Mezinárodní šachové federace na patnáctém místě. Ze světové špičky patří k nejmladším. On sám však nepřemýšlí, kam by rád jednou vystoupal.
"Nejsem ambiciózní, když spadnu níž, nijak mě to nebude trápit. Představa, že bych se chtěl stát mistrem světa, mě nepronásleduje. Mně stačí hrát dobré šachy, sehrát nějakou tu fascinující partii a dlouho se pohybovat v první světové padesátce," říká plachý mladík, který na prestižním lednovém turnaji v nizozemském Wijk aan Zee bral body i šachovým velikánům. S černými figurami uhrál remízy s šachisty, kteří vévodí žebříčku - Topalovem, Anandem a mistrem světa Kramnikem. Bývalého šampióna Ponomarjova dokonce porazil.
"Byl to nejsilnější turnaj, jaký jsem kdy hrál," zdůrazňuje David Navara. "Ne vše se podařilo. Co bych chtěl dosáhnout v soukromém životě? Získat pocit, že jsem něčím užitečný a že nejsem přítěží. Chci především dokončit školu. Pak by se mi hodilo zlepšit se v němčině nebo se naučit mluvit španělsky, ale chybí mi k tomu čas."

Snímky ČTK: David Navara: "Dobře si pamatuji fragmenty několika tisíc partií."
Související