Protože v Praze a jejím širším okolí, tedy v podstatě celých Čechách, neexistuje restaurace s tradiční polskou kuchyní, musí člověk, který jednou ochutnal opravdu dobrý bigos nebo skvělé uzeniny, vzít za pačesy každou příležitost k ochutnání, která se naskytne. Třetí česko-polský ples organizovaný Klubem polského kapitálu a polským velvyslanectvím, který se konal v sobotu v Praze, takovou příležitostí byl, i když polské speciality připravovali čeští kuchaři.

Ti v hotelu Ambassador nepodlehli všeobecně panující hysterii z polských potravin nebo minimálně předsudkům vůči polskému jídlu, které v Česku znovu ožily. Jenže ti, kdo nikdy v životě neochutnali opravdu dobré a kvalitní polské jídlo, se dají snadno přesvědčit, že pár případů podvodů či chyb je už znakem celého špatného systému a všech jeho výstupů. 

Takže nutno konstatovat, že bigos (na obrázku) se v sobotu v Ambassadoru povedl, i když byl možná trochu ostřejší.

Bigos, nejtradičnější z tradičních polských pokrmů, je směs dvou druhů mas (vepřového a hovězího), klobás, hub a zelí a mnoha koření a jeho kouzlo spočívá v dlouhé a trpělivé úpravě v co největším hrnci za pomalého míchání na mírném ohni. I to je možná důvod, proč ho lze tak zřídka dostat v normální polské restauraci v Polsku, což je společný rys s klasickými českými jídly, která vytlačují z restaurací minutky a různé exotické pokrmy. V Polsku nyní nejčastěji narazíte na různě kvalitní kebabárny.

O tom, že polské potraviny opravdu neznáme, svědčí i to, že nekupujeme ve velkém jejich uzeniny. Pokud vím, dají se v Česku pořídit jen v jednom mezinárodním řetězci, ale i tak jsou maskované různými spíš slovensky znějícími názvy. Jedním ze základních poznávacích znaků jednoho ze salámů je například složení, v němž se praví, že 100 gramů výrobku je vyrobeno ze 135 gramů masa. Výsledek vypadá třeba takhle (opět obrázek z třetího česko-polského plesu):

Vyrábět uzeninu v Polsku je velmi náročné, protože trh je to velmi tvrdý a polský jazýček velmi mlsný. Samozřejmě, můžete si také koupit levné párky či klobásy plné různých náhražek. Ale kvalita domácích uzenin má u Poláků podobný status jako u Čechů kvalita piva. Je to vděčné téma k diskusi, zamyšlení i hádce, které končí konzumací zkoumaného subjektu.

České flamendry bych si dovolil upozornit na polskou variantu středoevropského standardu, který velí při akci vymastit žaludek a srovnávat chutě nejlépe kyselým. V Polsku jsou kvašáky neodmyslitelnou součástí snad jakékoli tabule a szmalec, tedy sádlo se škvarky, musí doplňovat ideálně domácí chléb. 

Nabídne-li vám tuto kombinaci někdo z polských známých doma, tak vřele doporučuji se jí nevyhýbat. 

Tolik zpráva ze sobotního večera, kde byly k ochutnání ještě tradiční polské pirohy, paštiky, bramboráky a potom spousta dalšího jídla. Ochutnávala se také polská a česká hudba, kde také ve vzájemných vztazích panuje řada mýtů a nedorozumění (například Ewa Farna nejen, že umí zpívat, ale je v Polsku opravdu velkou hvězdou, na rozdíl od Česka; Poláci si zase myslí, že my všichni milujeme Jarka Nohavicu. A Mládkova Jožina z bážin objevili až třicet let po jeho vzniku).

K potravinám bych si ještě dovolil jednu závěrečnou poznámku: polští výrobci potravin jsou stejně jako ti čeští, slovenští či němečtí vázáni jedinou věcí - musejí prodat a zároveň musejí dodržovat předpisy Evropské unie a své národní. Polských potravin k nám míří rok od roku víc a Polsko má sice zhruba sedm úřadů, které mají jejich kvalitu kontrolovat, ale nějak se to nedaří. Když Poláky kritizují Němci, tak se nápravu snaží zjednat rychle. Když je kritizují Češi, tak mají tendenci nad tím mávat rukou.

Polští úředníci snad konečně pochopili, že nemohou bagatelizovat problémy u nás, jižních sousedů, které Poláci sice mají rádi, ale tak nějak po svém, romanticky. Poláci moc vážně Čechy neberou. Jsme sice opět v průzkumech nejoblíbenějšími cizinci, ale stejně jako my máme o Polácích svoji zkreslenou představu, mají o nás oni svoji - romantizovanou, švejkovskou, nepřesnou. A také netuší, jaká jsou typická česká jídla.  

PS: A jak se polsky řekne "Mňam!"? No přece "Mniam!"

Související