Setuza je úkol pro dr. Veseckou
Z komentáře Hospodářských novin (Vláda - Setuza 0:1, HN 16. listopadu) mělo mimo jiné vyplynout, že předseda vlády nesplnil svůj slib znovu prověřit, proč v minulosti veškeré vyšetřování trestných činů kolem majitelů Setuzy vyznělo doztracena. Myslím, že jsem oprávněn zaujmout stanovisko k této otázce.
Žijeme v právním státě, ve kterém je sice předseda vlády šéfem exekutivy, ale to neznamená, že má oprávnění nařídit policejní vyšetřování či nařídit konkrétní úkony státním zástupcům. Jediné, co může, je požádat, aby těmto otázkám byla ze strany příslušných orgánů činných v trestním řízení věnována pozornost, a věřit, že váha jeho úřadu tuto žádost podpoří.
Předsedovi vlády nepochybně velice vadí nejasnosti kolem trestních kauz týkajících se podnikatelského subjektu Setuzy. Proto při jednání, které jsme společně měli s nejvyšší státní zástupkyní paní dr. Veseckou, jí požádal o možnost přezkumu, zda odložení či případné zastavení v těchto věcech bylo skutečně na místě. Je ovšem plně v kompetenci dr. Vesecké, jak s tímto podnětem naloží, neboť jen ona má zákonnou pravomoc vyžádat si příslušné spisy a posoudit, zda dosavadní postupy policejních orgánů byly v souladu se zákonem.
Z úhlu svých možností předseda vlády udělal maximum a závěry, které učiní nejvyšší státní zástupkyně, bude respektovat. Dr. Vesecká je zárukou, že tyto závěry budou učiněny zodpovědně a svědomitě. Myslím tedy, že předseda vlády svůj slib splnil. Víc nemohl.
Jiří Vyvadil, pověřený úkoly náměstka ministra spravedlnosti


Pan Karas chce před rok 1789?
Při čtení dopisu poslance Jiřího Karase (HN 11. listopadu) si přestávám být jistý, zda se píše rok 2005, či 1305. Který z těchto roků by panu poslanci vyhovoval, je zřejmé z toho, jak spolu s ustrašeným farářem z Jiráskova F. L. Věka želí pádu Bastily z roku 1789, který "prolomil světový řád autority a pořádku".
Karasovo vysvětlení zavlečení přistěhovaleckého živlu do Evropy působí nevěrohodně: nevím, komu více prospělo, zda virtuálním "left-liberálům", či majitelům závodů, kteří určitě "left" nejsou. Poslanec KDU-ČSL dále odmítá vidět sociální příčiny jevu, které jsou zjevné - stačí se podívat na procenta nezaměstnanosti u přistěhovalců v pařížských předměstích.
Běsnění imigrantů svaluje na nenávist k "mravnímu řádu, křesťanským hodnotám, přirozeným zákonům a evropským tradicím" (kam Velkou francouzskou revoluci zřejmě nepočítá). Nemyslím si, že pařížští útočníci, kterým se většinou nedostává valného vzdělání, útočí proti těmto abstraktním myšlenkovým konstrukcím, neboť především ani nemohou vědět, co znamenají.
Pro Karasovo značně zjednodušené vidění světa jsou typická povrchní klišé, o jejichž významu má sám pan poslanec mizivé znalosti. Obávám se, že by lehce mohlo být inspirací k navenek mnohem nesnášenlivějším, militantnějším a fanatičtějším politickým postojům, než jsou postoje tohoto politika. Jan Dlask, Pardubice


Větrná elektřina, byznys Rakušanů
Firma Proventi nepostaví u Chomutova továrnu na tubusy pro větrné turbíny. Počítá sice s tím, že na svazích Krušných hor vybuduje několik větrných farem s 83 stožáry o celkovém výkonu kolem 140 megawattů. Avšak kvůli snižování výkupní ceny větrného proudu, jak si postěžoval šéf společnosti Antonín Rais, na továrnu nemá.
Větrníky se staly symbolem obnovitelných zdrojů energie. Dokonce to někdy vypadá tak, jako by jiné zdroje ani neexistovaly, přestože dotace na rozvoj, výstavbu i provoz se poskytují z peněz daňových poplatníků i na spalování biomasy, vodní a sluneční elektrárny i tepelná čerpadla. Asi je to proto, že stožáry, které brzy přerostou temelínské chladicí věže, se jako symbol ekologické elektřiny hodí nejlépe.
Jejich přívrženci u nás opakují to, co dobře znají v Německu nebo Rakousku. Bohužel, zhusta v zájmu nikoli ekologie, nýbrž tamních producentů a provozovatelů. Faktem totiž je, že za budováním české větrné energetiky stojí německé a rakouské firmy.
Méně se už ví, že značná část dodávaných větrníků pochází z repasovaných dílů strojů, které u našich sousedů dosloužily. Jinými slovy, Česká republika podporuje rozvoj větrné energetiky v Rakousku a Německu tím, že nakupuje zastaralé a opotřebované zařízení.
Větrná elektřina stejně jako proud z biomasových kotelen, fotovoltaických panelů či vodních zdrojů je vynikající věc. Neškodí klimatu a její zdroj je nevyčerpatelný. Proto si myslím, že je dobře, když ji stát podporuje, byť by si asi měl lépe všímat, co za své dotace dostává.
Elektřina z obnovitelných zdrojů však má dvě drobné vady: je drahá a je jí málo. Sotvakdy z nich získáme 8 % tuzemské elektřiny, což je dlouhodobý cíl, kterému dnes už nevěří zřejmě ani ministr životního prostředí Ambrozek.
Nic na tom nezmění masívní dotace, které připomínají pořekadlo: Uspoříme stovku, kdyby to tisíce mělo stát. Obnovitelné zdroje, jakkoli je to smutné, zůstanou v našich podmínkách vždy jen žádoucím doplňkem velkokapacitních elektráren, jedno zda uhelných, plynových či jaderných.
Daneš Burket, reaktorový fyzik, Jaderná elektrárna Dukovany
Související