I při nejčernějším soudním výsledku, který je ale podle odborníků nepravděpodobný, by musela soukromá divadla vrátit dotace (v řádu milionů korun) a město by nejspíš dostalo od Evropské komise pokutu. K rozsudku ale nedojde v dohledné době. Jak ukazují státní spory vedené s firmami CME, Nomura či Diag Human, arbitráže trvají roky.

Na případu nespokojeného spolumajitele divadla Ta Fantastika Petra Kratochvíla, který žaluje město Prahu, respektive stát za to, že uděluje granty soukromým divadlům v rozporu s evropskou úmluvou a poškozuje tak rovné podmínky na trhu, je alarmující ještě něco jiného: k žalobám - u evropské komise a u mezinárodního arbitrážního soudu - nemuselo dojít.

Dopis, který do Himálaje asi nedošel


Na dopise adresovaném primátorovi Pavlu Bémovi, ve kterém Kratochvílův zástupce, advokát Marek Nespala teprve informuje o záměru podat žaloby, je datum 14. května. Protože ale Bém (který si plnil klukovský sen v Himálaji) ani nikdo jiný z magistrátu na dopis se "zdvořilou žádostí o projednání nastalé situace" více než čtvrt roku nereagoval, došlo na žaloby.

Přitom jednání s Kratochvílem a vysvětlení situace by možná pomohlo, předpokládaný soudní výsledek žalob není zdaleka tak jednoznačný, jak se Kratochvíl domnívá. I když podle něj jdou úředníci Evropské unie po narušitelích rovných tržních podmínek "jako psi", kulturní prostředí v jednotlivých členských zemích chápou jako velmi specifické a jsou nakloněni výjimkám.

Hlavní město Praha jistě udělalo chyby, když udělilo dotace soukromým divadlům ve výši překračující evropský limit "de minimis" a následně nezaslalo do Bruselu vysvětlení. Získání takzvané notifikace (udělení výjimky) je pracné, Praha by musela podrobně zdůvodnit účel štědré dotace. "Já i mí kolegové odborníci v grantové komisi jsme kdykoli ochotni vypracovat odborná zdůvodnění sporných případů. Byli jsme k tomu ochotni vždycky. Radnice toho ale nevyužila," říká divadelní kritik a člen grantové komise Vladimír Just, podle kterého komisaři na nedodržení limitu de minimis upozorňovali už před rokem a půl.

Není vyloučené, že se soud nakonec spokojí s dodatečným vysvětlením nadstandardní dotace. Například pro komerční Divadlo Bez zábradlí (které pořádá festival slovenského divadla), Semafor (jedinečné autorské divadlo s dlouhou tradicí) nebo divadlo Komedie (progresivní scéna orientovaná na německou dramatiku).

Zarážející na kauze žalob Ta Fantastiky je ale také přehnaná reakce magistrátu. Čtvrt roku mlčící rada města teprve po podání žalob odpověděla tím, že pozastavila grantové řízení na příští rok. Přitom žaloba zpochybňuje pouze dotace soukromým divadlům, radní se však zalekli natolik, že stopli i grantovou proceduru u neziskových divadel a stovek dalších hudebních, výtvarných a jiných kulturních projektů. "Rozhodnutí rady (...) poškozuje zájmy kultury i občanů," stojí v otevřeném dopise Rady uměleckých obcí adresovaném pražským zastupitelům a primátorovi. "Dotovaná divadla a další kulturní subjekty to navíc diskredituje i v očích sponzorů," dodává Marta Smolíková.

S rozhodnutím Rady nesouhlasí ani někteří zastupitelé. "Nebylo to nutné, stačilo ošetřit poskytování grantů soukromým subjektům," říká zastupitel Jiří witzany a upozorňuje na jednu absurditu: grantové řízení stojí, ale o spolupořadatelství města (v němž se rozdělují miliony korun) se rozhoduje dál. "Přitom jde o stejné veřejné peníze, navíc udělované bez odborného posudku," říká witzany.

Dotace na vstupenku - strašidlo na divadla


Komplikace se dále vrší: Radní pro kulturu Milan Richter využívá mediálního zájmu a propaguje změnu grantového systému. Podle jeho návrhu by se výše příspěvku pro divadla odvíjela od počtu prodaných lístků. Zaplněné hlediště by mělo přinést plnou výši grantu, třetinová návštěvnost pouze stejný poměr z grantového maxima. "Chtěl bych tak zavést pro žadatele jistotu. Dívám se na granty pohledem návštěvníků," říká Richter, který chce nad tímto návrhem rozvést veřejnou diskusi. Argumentuje tím, že dotace bude odměnou pro divadla, která mají diváci rádi.

Odborníci ale takový systém označují za katastrofický. "Odvíjet podporu od prodaných lístků nepovažuji za šťastné řešení," říká intendant Semaforu Vladimír Hrabánek s tím, že by to přineslo jen repertoár vyhovující vkusu většinového diváků. "Je to úplné popření uměleckého rozměru divadla. Úspěch komerční neznamená ještě úspěch umělecký", shodují se Vladimír Procházka z Činoherního klubu i David Jařab z Divadla Komedie. Granty podle nich mají podporovat uměleckou rozmanitost, nikoliv komerci.

Richter se hájí tím, že by dotace za vstupenku byla jen základní dotací, vedle které by existovala i podpora alternativních projektů. "Granty by ale měly co nejméně narušovat volný trh. Je přeci podivné, když dotace kryje ztrátový projekt," dodává na adresu neziskových scén Richter.

Svým výrokem ale prozrazuje, že se příliš v divadelním provozu neorientuje. Ztrátová inscenace totiž nemusí zdaleka znamenat inscenaci bez diváckého zájmu (a uznání kritiky). Naopak platí, že většina (včetně těch nejkvalitnějších) inscenací uvedených na nekomerčních scénách je ztrátová.

Jako příklad může posloužit Dejvické divadlo, jedna z nejlepších českých scén. Nejen že jsou tamní herci a režiséři pravidelně oceňováni kritikou, jejich představení jsou navíc vyprodána dlouho dopředu. Uvedení nové inscenace v Dejvickém přijde na 300 až 500 tisíc korun. Například jedna z nejúspěšnějších inscenací - Teremin Petra Zelenky z roku 2005 s Ivanem Trojanem v hlavní roli - se dosud nezaplatila, přestože je neustále vyprodána.

Z veřejných peněz umělci nebohatnou


Divadlo nemá stejný statut jako sport nebo v posledních letech kinematografie, sponzoři do něj nevkládají srovnatelné prostředky. Pokud tedy společnost stojí vedle populárních činoherních a muzikálových inscenací také o různorodé žánry, o kontinuální práci stálých souborů s technickým zázemím, o divadla disponující orchestrem a také o progresivní dramaturgie posouvající českou dramatiku dopředu, pak by měla divadlo z veřejných prostředků podporovat.

Návštěvníci, kterými se radní Richter zaklíná, či obecně plátci daní, kteří nelibě nesou, že z jejich peněz jsou spolufinancovány menšinové žánry, mohou být klidní: z jejich peněz jde na menšinovou kulturu tak malé procento, že pokrývá jen ztrátu umělecké činnosti. Z veřejných peněz rozhodně umělci nebohatnou.

Divadelní odborníci ale tvrdí, že Richterův návrh na "dotace na vstupenku" vůbec není na pořadu dne. "Pan Richter vůbec není kompetentní k tomu, aby na nějakém novém grantovém systému pracoval," říká Marta Smolíková, kulturní analytička, zástupkyně Pro Culture. Stejnou věc tvrdí i Šimon Pellar, předseda Rady uměleckých obcí. Podle něj byl Richter radou města vyzván, aby aktualizoval grantovou politiku, "což v žádném případě nelze interpretovat jako realizaci nového systému".

Jeho slova potvrzuje i zastupitel witzany: "Změnu grantového systému rozhodně neiniciovala rada. Stávající systém má být jen vylepšován, upřesňován. Loni schválený grantový systém předložil poradní sbor primátora Béma. Chce snad pan radní Richter nyní zpochybnit práci primátora?"

Radnímu pro kulturu se přesto daří vyvolávat nejistotu mnoha pražských divadel, která dotace čerpají (letos bylo bez příspěvkových organizací a již udělených víceletých grantů v Praze rozdáno zhruba devadesát milionů korun).

Představitelé divadel Archa a Semafor se shodují: pokud v příštím roce grant nezískáme, končíme. "Na grantech magistrátu jsme finančně závislí. Pokud bychom peníze od města v příštím roce nedostali, neznamenalo by to pro nás existenční problémy, ale rovnou krach," říká Zbyněk Oldřich, finanční ředitel divadla Archa.

S tím souhlasí i intendant Semaforu Vladimír Hrabánek: "Semafor je nejdéle působící čistě autorské divadlo u nás. Teď, po padesáti letech, nám hrozí skutečný zánik. Doufám, že lidé v této zemi nenechají unikát, jakým Semafor je, zemřít." Chod Semaforu podle něj stále z velké části dotuje hlavní postava divadla, Jiří Suchý, finanční granty od magistrátu stačí pouze na náklady spojené s provozem divadla, pronájem budovy, energie.

Granty jsou pro některá divadla hlavním příjmem


Solidární s divadly, jež se ocitla v existenční nejistotě, jsou i scény, kterých se zastavení grantového programu bezprostředně netýká. "My jsem získali čtyřletý grant loni," říká ředitel Činoherního klubu Vladimír Procházka. "Pokud bychom ale byli ve stejné situaci jako třeba Archa, bankrotu bychom se rozhodně obávali. Pro nás, stejně jako pro mnoho dalších pražských divadel, znamenají granty nejdůležitější část příjmů." Stejně hovoří i David Jařab z divadla Komedie, které má grantové peníze jisté až do roku 2009.

Je jen hořkou tečkou, že pozastavení pražských grantů přišlo ve chvíli, kdy by na magistrát měly proudit stovky žádostí o dotace na příští rok.