reklama
reklama
Další články autora / Emil Hakl
21. 12. 2012

Tichá noc

Předvánoční sloupky se jen sypou, tak se nebudu pokoušet evokovat něco, co dávno není v srdcích. I když předloni se svátky vyvedly - byl jsem za...
11. 12. 2012

Svět po konci světa

Stadion Sparty v Praze na Letné se propadne do tunelu, noviny už pravděpodobně nebudou vycházet a Evropané si v nové éře duchovna začnou kolem...
2. 11. 2012

Na okraj americké bouře

Psal mi před pár dny známý z New Yorku (je z Čech, žije tam patnáct let, živí ho počítače, pracuje, až se z něj kouří, a má rád temná místa:...
14. 9. 2012

Pondělní ráno

Jedu tramvají. Abych si ukrátil čas, otevírám namátkou knihu. Ladislav Klíma. Á, říkám si, kdepak. To ne. Něco aktuálního, svižnějšího. Házím ji...
17. 8. 2012

Dunění, všude jen samé dunění

Ledovým vesmírem putuje bledá tečka. Do cesty se jí staví temná planeta. Tečka neuhne, naopak. Noří se do bouřlivé atmosféry. Hvězdolet...
28. 5. 2009

Cesta mého života

Cestovat znamená nacházet i ztrácet. Nacházet krajiny, lidi, odpovědi na otázky o smyslu života. Ztrácet iluze, pocit vlastní důležitosti,...
14. 2. 2013

Emil Hakl: Carpe Diem

Když jsem byl osloven, abych sesmolil nějaký sloupek, byl jsem zároveň požádán, zda by to mohlo být něco typického, chlast, ženský a podobně....
14. 2. 2013

Emil Hakl: Jedno odpoledne

Mojí největší touhou bylo sebrat se a hned ráno vypadnout z města. Ale když zařinčel budík, bylo jedenáct, když jsem dopíjel kafe, bylo půl...
1 2
reklama