Od startu do cíle potřebovali 4 hodiny a 10 minut a ve skákání po jedné noze se na trati střídali, takže šlo vlastně o jakousi štafetu.

„Na tento závod jsme se připravovali od října loňského roku a trénovali celou zimu. Zkusili jsme si i trať dlouhou 17 kilometrů a věřili jsme si," řekl po závodě Jan Krédl.

Vzápětí vysvětloval své obavy. "Nebáli jsme se, že bychom nedoskákali do cíle, ale měli jen tak trochu strach, že se nevejdeme do tříhodinového časového limitu a to se také stalo. Už na startu jsme si pochvalovali nádhernou atmosféru s početnou diváckou kulisou, ale zaskočilo nás dost velké teplo, skoro až letní vedro,“ vrací se Krédl k začátku závodu.

S přibývajícími kilometry se však začala ozývat únava. „Krize přišla krátce po třetině trati a trvala až do cíle. Přesto jsme se rozhodli, že ze závodu neodstoupíme, i kdybychom skákali třeba ještě v osm hodin večer,“ usmívá se zcela vyčerpaný „skokan.“

Záměrem jejich vystoupení bylo v rámci Nadace Olgy Havlové podpořit lidi se zdravotním postižením. „Chtěli jsme vymyslet něco originálního, co by přilákalo hodně lidí, kteří by byli ochotni přispět na dobrou věc. Výtěžek celé akce této nadaci věnujeme. Zatím ještě neznáme konečnou částku, ale víme, že finanční prostředky mají být použity na nákup nových invalidních vozíků, digitálních sluchadel a dalších kompenzačních pomůcek,“ dodává Krédl.

Související