Schröder si vzal "time-out"

Adam Černý

Koutky úst cezené diplomatické fráze na jedné straně a titulky na prvních stranách o bojkotu na straně druhé vytvořily mediální kulisy k informaci o odkladu pražské návštěvy spolkového kancléře na "neurčito". Zdravý úsudek přitom velel hledat nejpříhodnější označení pro zahraničněpolitickou událost ve sportovních rubrikách: Spolkový kancléř si v obtížné situaci vyžádal "time-out" neboli oddechový čas.
Pro českou stranu platí po zrušení kancléřovy cesty to, co zaznělo již po lednovém extempore českého premiéra v rakouském tisku. Škoda už se stala, ať se politici a diplomaté tváří sebekonejšivěji. Téma válečné a poválečné minulosti, které se zdálo k oboustranné spokojenosti před pěti lety uklizeno společným prohlášením v česko-německé deklaraci, je znovu na stole. A nové informace dokládají, že přinejmenším Evropský parlament si již objednal právní expertizu o slučitelnosti takzvaných Benešových dekretů s normami unie.
O posun od čistě bilaterální záležitosti k bruselským a štrasburským úřadovnám se postarali pražští politici. Předseda evropského výboru Bundestagu unionistický poslanec Friedbert Pflüger to řekl jednoznačně: "Situace se změnila návrhem předsedy Poslanecké sněmovny Václava Klause zahrnout dekrety do smlouvy o přístupu České republiky do Evropské unie... Česká strana sama udělala z této otázky evropské téma."
Při jednání mezi Prahou a Berlínem bylo možné po pracném hledání dospět k přijatelné formulaci, že obě vlády jsou odhodlány nezatěžovat problémy z minulosti společnou budoucnost. Politická deklarace překlenula skryté názorové rozdíly v rovině právní.
Riziko přenesení debaty o válečné a poválečné minulosti z dvoustranné na mnohostrannou úroveň je zřejmé. Podobná diplomatická operace jako před pěti lety mezi Německem a Českem se stěží může zdařit v podstatně složitějším prostředí vytvářeném patnácti státy unie a jejími institucemi. Oblíbená strategie předsedy Občanské demokratické strany, podle níž stačí znát vždy tři až čtyři tahy pro postupné zvládnutí celé partie, nemusí zdaleka stačit.
Řešení diplomatické rovnice o mnoha proměnných nemohou hledat jen zaměstnanci Černínského paláce. Rozhodující podíl práce čeká ty, kteří nynější zádrhel s takzvanými Benešovými dekrety pomohli splést, tedy politiky. Paradoxně to jsou oni, kdo by si měl v zájmu vlastním i obecném uložit sebekázeň, v první řadě předseda vlády.
Oddechový čas, který vytváří odklad kancléřovy cesty, může být, pokud bude využit jako prostor pro uklidnění a pro věcné zvážení toho, kde jsou dlouhodobé zájmy, prospěšný všem.
Pro českou stranu není těžké si spočítat, že není v jejím zájmu zatěžovat jednání o vstupu do Evropské unie dalšími komplikacemi, zvláště pokud si nemůže být jednoznačně jista, že by se svým pohledem na takzvané Benešovy dekrety jednoznačně uspěla. V diplomacii, podobně jako při řízení auta, platí, že jedu jen tam, kam vidím.
O uklidnění stojí i Berlín, protože Gerhard Schöder nestojí o to být vystaven tlaku svého soupeře v boji o kancléřský úřad v souvislosti s problémem, který mu může přinést spíše ztráty než zisky. Nechce Prahu bojkotovat, ale vyhnout se riskantní situaci.
I v Budapešti si začali porovnávat výdaje a příjmy. Nasvědčují tomu vyjádření ministra zahraničí Mártonyiho, že jeho země názor na poválečné dekrety nemění, ale současně nemíní klást překážky vstupu České republiky nebo Slovenska do Evropské unie.
adam.cerny@economia.cz