Lyžař století skáče stále, ale jen ve snu

Naposledy se Jiří Raška spustil ze skokanského můstku v roce 1979. Tehdy se olympijský vítěz z Grenoblu v závodě veteránů podělil v Harrachově o prvenství se Zbyňkem Hubačem. Od té doby už skokanské lyže neobul, ale přesto skáče pořád. Ve svých snech.
"Nadá se skákat do devadesáti. Je to sport, který se musí dělat systémově, pravidelně. Jako trenér jsem si párkrát ještě zaskákal, ale řekl jsem si, že skončím okamžitě, jakmile mě porazí první junior," přiznal dvaašedesátiletý rodák z Frenštátu pod Radhoštěm. Své slovo dodržel - v roce 1976 skočky odložil poté, co ho porazil František Novák. I přesto, že i tehdy skákal stále k devadesáti metrům.
Z velice úspěšné kariéry, z níž ční zlato a stříbro z olympijských her v Grenoblu z roku 1968 a vítězství v prestižním Intersportturné o tři roky později, zůstali skokanovi, jemuž neřekne nikdo z lyžařského prostředí jinak než Franta, jen sny. "A jsou hodně časté a mimořádně živé. Potkávám v nich všechny své bývalé soupeře. Vždycky jsem na nájezdu, ale nikdy skok nedokončím, nikdy nevím, jak dopadnu. Probudím se pokaždé ještě před dopadem. Štve mě to, protože bych rád věděl, jak jsem to zvládl," smál se Raška, vítěz ankety o českého Lyžaře století.
Nejhezčí a samozřejmě i nejúspěšnější roky prožil pod vedením trenéra Zdeňka Remsy. "To bylo deset parádních let. Ve světě nám říkali Remsa boys a děsili jsme soupeře. Bylo nás deset, dvanáct a všichni jsme byli schopní dělat velké výsledky. V tom byla naše obrovská síla," vzpomínal Raška.
Současná realita českého skoku na lyžích ho naopak ani trochu netěší. "Ještě generace kolem Pavla Ploce a Jirky Parmy vozila medaile, dělil je jen kousek od zisku té nejcennější i na olympiádě. Ale dnes je skok mimo pozornost. To mě mrzí. Byly časy, kdy se musely skákat krajské kvalifikace o účast na mistrovství republiky. Dnes jsme rádi, když dáme třicítku skokanů pro domácí šampionát dohromady," konstatoval smutně a hned hledal důvody.
"Je jich víc. Skoky jsou náročné, drahé je i zařízení. Finanční podpora už nebude nikdy taková. Před třiceti lety jsme byli světová velmoc, měli jsme můstky s umělou hmotou, střediska mládeže a vrcholového sportu. Jenže ta byla po roce 1989 zrušena, řada klubů zanikla a můstky jsou v mizerném stavu. Dnes se všechno pomalu vrací, ale mezeru deseti let hned tak nedoženeme," konstatoval Raška.

Související