Na hudební revival přišly těžké časy
/od našeho spolupracovníka/
Souborů hrajících výhradně převzatý repertoár zpěváka či jedné skupiny u nás ubývá. Proti odhadovaným sto padesáti formacím na sklonku devadesátých let se jich na současné scéně podle hudebního publicisty Petra Korála pohybuje šedesát až sto.
Jaroslav Špulák z kulturní redakce deníku Právo vymezuje počet obdobně. "Jedná se o cifru v řádu desítek, jelikož revivalové skupiny mají žně za sebou," říká.
Příčin klesající popularity revivalové vlny je více. Kromě snižujícího se počtu kapel a stále menší návštěvnosti ji ovlivňují další faktory; dílem to lze přičíst na vrub tomu, že existuje větší možnost navštívit koncert původního interpreta, plná dostupnost CD a DVD a všeobecný trend navštěvovat významné koncerty či festivaly namísto klubových vystoupení.
Přednost má originál
Produkční pražského Rock Café Tereza Fischerová vidí další důvod stagnace revivalových kapel. "V současné době mohou být ty starší částečně oposlouchané. A pokud vznikne nová skupina, orientuje se na projekty, které již nehrají nebo momentálně nehrají. Repertoár se proto nemá kam posunovat, hrají se stále tytéž věci," říká Fischerová.
Produkční známého pražského klubu navíc nachází další příčinu u samotných dramaturgů a majitelů klubů a pořadatelů hudebních koncertů: "V Česku i na Slovensku vzniká mnoho zajímavých původních projektů, publikum i organizátoři mají z čeho vybírat. Revivaly jsou oživením programu, nelze jej na nich stavět."
Postoj promotérů je diametrálně odlišný než před pěti lety, kdy - slovy Petra Korála - někteří hudebníci začínali programově hrát pouze převzaté skladby. "Být revival čehokoli bylo v tu chvíli při jednání s dramaturgy výhodnější než nabízet sebevíce zajímavou vlastní tvorbu," domnívá se Korál.
Současný přístup pořadatelů vystihuje poměrně radikální stanovisko Petra Choury, dramaturga plzeňského klubu Divadlo pod lampou. "Snažíme se o cílenou podporu souborů, vytvářejících vlastní tvorbu. Revivalové skupiny nemají na to, aby se věnovaly vlastní hudbě, a přiživují se na umění někoho jiného."
Pobaví, ale nepomůže
Revivalové kapely se obvykle neobjevují ani na soupiskách předních českých hudebních festivalů. Do programu je například nezařazuje agentura Ameba, pořádající červencový Rock For People v Českém Brodě.
Podobný názor má i konkurenční společnost Petarda Production, která organizuje velmi navštěvovanou Noc plnou hvězd v Třinci.
"Revivaly jsou zpestřením. Jejich účast pro nás není nutností, markantně návštěvnost nezvedne," uvedla Naďa Černá, produkční Petardy.
Ve větším měřítku se revivaly v Čechách objevily po roce 1989. První vrchol zaznamenaly v letech 1992 až 1993, druhý (po odlivu zájemců v půli devadesátých let) v rozmezí 1997 až 1999.
Český ekvivalent měly či mají jména jako U 2, Faith No More, Pink Floyd nebo Beatles (ti drží primát v počtu českých "kopií"). Některé projekty se přetavily v regulérní kapely, vydávající řadová alba (Decline, původně The Cure Revival), jiné dokázaly s cizím materiálem vstoupit do hitparád (Děda Mládek Illegal Band).
Pomník zaživa
Poslední dvě léta jsou specifická tím, že vznikají napodobeniny aktivně hrajících domácích interpretů. Svou obdobu tak má Kabát, Arakain nebo Tři sestry. V jejich případě došlo k úzké spolupráci mezi oběma formacemi. "Některé naše nápady použily původní Sestry na posledních dvou albech. Navíc nám využívají harmonikářku, kterou vozí jako náhradnici, když jejich selže," vysvětluje vztah člen revivalu Tří sester.
Pevné místo na domácí hudební scéně budou mít revivaly i v budoucnosti. "Budou přicházet ve vlnách. Vždy budou reagovat na neplodné období v hudebním vývoji," tvrdí Špulák.
Petr Korál předpokládá vznik kopií již neexistujících českých souborů. "Čekám, kdy někoho napadne udělat revival Orlíku, Žentouru, Oceánu, Shalomu, Master's Hammer a dalších kdysi veleúspěšných skupin, za něž na dnešní české scéně neexistuje adekvátní ekvivalent," dodává.
