Přidat peníze nestačí


Dvě a půl miliardy korun, které na podporu vědy loni rozdělovalo ministerstvo školství, vyvolaly na vysokých školách a ve vědeckých ústavech malou bouři. Ještě nikdy jsem se nesetkal s tolika vědci, rektory a profesory, kteří si přáli napsat do novin svůj názor. A většinou značně kritický, což je v této komunitě neobvyklé. Co by se tedy asi dělo, kdyby se v příštích letech podařilo prosadit, aby se pomocí přísnějších a na skutečné priority zaměřených metod rozdělovaly v podstatě všechny peníze, které stát na rozvoj vědy přiděluje?
Jako hlavní motto v debatách o financování vědy zní, že peněz je málo. Bezpochyby je to pravda. Řada českých pracovišť v kvalitě přístrojového vybavení a celkového zázemí zaostává za zahraniční konkurencí. Mzdy vědců jsou nízké, u mladých se blíží almužně. Jaká je však záruka, že v případě, když by se příděl peněz například zdvojnásobil, by také výrazně vzrostl i celkový výkon ústavů a univerzit? Rozhodně nefunguje přímá úměra mezi financemi a výsledky, ať už vyjádřenými v patentech či článcích.
Česká věda totiž netrpí jen nedostatkem peněz. Má problémy i sama se sebou. I s vědomím toho, že pro to nejsou dobré legislativní podmínky, není možné nevidět, že má potíže "prodat" své výsledky průmyslu. Stejně tak školy jen pomalu zavádějí metody, které jsou ve světě už běžné, například inkubátory, v nichž by pomáhaly studentům či doktorandům prosadit nápady do života.
Způsob, jímž ministerstvo školství rozdělovalo peníze na granty, nebyl ideální. Přesto reakce, které vyvolal, naznačují, že si některé školy a ústavy nezvykly na riziko a narůstající konkurenci. Přitom právě tu bude nutné zapojit, aby se v budoucnu peníze prioritně přidělovaly těm pracovištím, která je dokážou lépe využít.
Je správné od vlády soustavně požadovat, aby vědu víc podporovala. Zároveň však musí zpřísnit pravidla a kritéria, podle nichž je rozděluje. martin.denemark@economia.cz