Česká ekonomika se rozdělila na dvě části: podniky, v nichž je angažován zahraniční investor, jsou podstatně úspěšnější než ty firmy, které zůstaly v českých rukou. Tvrdí to studie Jak jsem na tom. A co dál?, kterou vypracovalo Centrum pro sociální a ekonomické strategie (CESES) při Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Práce se snaží o komplexní prověrku českého ekonomického, sociálního a politického života a ukazuje, kam by se hospodářská a sociální politika měla dále ubírat.

KAPITÁL NENÍ VŠECHNO. Autoři studie, která nese sugestivní podtitulek Strategický audit České republiky, mezi přednosti firem se zahraničním investorem řadí podstatně vyšší produktivitu práce, vyšší mzdy, kvalifikovanost pracovní síly a úspěchy v exportu. Na tyto společnosti dnes údajně připadá polovina českého HDP.

Jestliže český export v posledních deseti letech soustavně stoupá, lví podíl na tomto vývoji mají právě zahraniční firmy působící v Česku. Ceny českých vývozů v eurech se neustále zvyšují, zatímco ceny dovozů v zahraniční měně stagnují (viz graf 1). To podle autorů studie znamená, že české výrobky dokážou stále více konkurovat kvalitou a nikoli pouze tím, že jsou levnější. Jenže autoři vidí problém v tom, že exportní úspěchy se nepromítly do růstu hrubého domácího produktu. Výroba pro domácí trh totiž nedokáže konkurovat mohutným dovozům.

PODPORA MALÝCH A STŘEDNÍCH PODNIKŮ je jedno z možných řešení, tvrdí experti. Menší podniky (do 500 zaměstnanců) s pouze místním dosahem prý dokážou lépe reagovat na potřeby domácích spotřebitelů. Vykazují poměrně vysokou výnosnost kapitálu. Malé a střední podniky, tvrdí autoři, podle inovací nezaostávají výrazně za velkým firmami. Celá čtvrtina podniků z kategorie malých a středních patří k takzvaně inovujícím firmám.

Autoři studie také připomínají, že hodina české práce stojí v eurech necelých 20 procent průměru původních patnácti členů EU. Nízké mzdové náklady však provází nízká produktivita práce, což tuto cenovou komparativní výhodu oslabuje (viz graf 2).

Čísla jasně ukazují, že Česko podobně jako Maďarsko si už nemůže dovolit rychlejší růst mezd, než je produktivita práce. Autoři studie tvrdí, že pokud Česko bude chtít dlouhodobě úspěšně soutěžit se zahraniční konkurencí, nezbývá nic jiného než zvyšovat kvalifikaci pracovní síly a dostatečně pěstovat lidský kapitál.

VEŘEJNÁ SPRÁVA JE DALŠÍ SEKTOR, který podle studie výrazně v mezinárodním srovnání zaostává a brzdí hospodářský růst. Státní úřady podle statistik úspěšně bobtnají a jsou prý málo efektivní. Bez udání pramenů autoři prohlašují, že nízké mzdy ve veřejném sektoru přitahují méně kvalitní a méně kvalifikované pracovníky, a tak český veřejný sektor trpí nízkou efektivitou, byrokracií a korupcí.

Od roku 1990 počet úředníků státní správy značně vzrostl (viz graf 3). Tomuto nárůstu ovšem podle autorů studie neodpovídají výkony. Dodávají, že švédské i irské zkušenosti potvrzují kvalitu veřejného sektoru jako významný fakror ovlivňující dlouhodobý ekonomický růst.

Důvody pro neefektivitu státní správy jsou podle studie dva. Především se zatím žádná vláda neodhodlala k její skutečné reformě. Druhý důvod je ryze ekonomický: úřady nepodléhají žádné konkurenci - mají na své služby administrativní monopol - a proto jim nehrozí krach. Reforma veřejného sektoru je proto jedna z výzev, před kterou stojí každá česká vláda.

E05_0919.gif ()


Zahraniční versus domácí podniky

Zahraniční podniky v ČR:

Produktivita práce je o 80 procent vyšší než u domácích podniků

Mzdy: o 25 až 30 procent vyšší než u domácích podniků

Pracovníci: kvalitní a kvalifikovaní

Řízení lidských zdrojů: propracovaný přístup

Export: silná stránka

Domácí podniky:

Náklady na práci na jednotku přidané hodnoty: o 40 % vyšší než u zahraničních podniků

Pracovníci: s rezervami v kvalifikaci

Organizace práce: nevyužité možnosti

Potenciál pro zisky: oslabený


Zdroj: Jak jsme na tom. A co dál?, CESES

Související