Německo po dvou prohraných světových válkách trpí akutním nedostatkem hrdinů. A tak znovu objevuje Alberta Einsteina jako jednu z největších postav své národní historie. A to i přesto, že židovský fyzik ze země uprchl před nacisty a na Německo zanevřel, píše agentura Reuters.

Sto let poté, co německý rodák formuloval ve švýcarském exilu svou slavnou teorii relativity, a 50 let po své smrti (18. dubna 1955) se země, kterou slavný vědec zavrhl, k Einsteinovi nyní velice vehementně hlásí.

Takzvaný Einsteinův rok si letos připomíná celý svět, ale nikde není vzdávání pocty tomuto muži se smutnýma očima a ježatými šedivými vlasy tak zatíženo historií jako v Německu. "Je to zvláštní. Einstein nenáviděl nacisty a svou nenávist přenesl na všechny Němce za to, že dopustili jejich zločiny. Je pravda, že Německo nenáviděl, ale jistě by byl potěšen vývojem, kterým země prošla v posledních 30 letech," soudí Jürgen Neffe, autor Einsteinovy biografie, která v Německu vyšla v lednu a dostala se téměř mezi deset nejprodávanějších knih.

Znovuobjevování Einsteina začalo v Německu v roce 2003, kdy byl televizními diváky při hledání "největšího Němce" všech dob překvapivě zvolen do první desítky. Rodák z bavorského Ulmu přitom opustil Německo již v 17 letech v roce 1896, aby se vyhnul vojenské službě. V roce 1914 se do Německa vrátil a žil v Berlíně, po dalších 19 letech však znovu prchl před nacisty a později se stal jedním z nejtvrdších kritiků nacismu. Již rok předtím se vzdal německého občanství.
Nic z toho však nemůže nynější německé vládě zabránit v tom, aby se halasně hlásila k Einsteinovi jako ke ztracenému synovi. V rámci Einsteinova roku se například objevují jeho citáty, napsané velkými červenými písmeny, na zdech kancléřství a jiných veřejných budov.

"Einsteinova slova nás mohou inspirovat i dnes," řekl k tomu kancléř Gerhard Schröder. Jeho vláda mimo jiné vyčlenila 500 milionů eur na zřízení vědeckovýzkumného fondu nesoucího Einsteinovo jméno. Proslulý vědec je využíván jako symbol pro podporu vzdělání a výzkumu.

"Byl první celosvětovou hvězdou vědy v době, kdy se globální populární hvězdy teprve začínaly rodit," říká Neffe. "Byl politickým člověkem, který využíval média stejně jako média využívala jeho. Vždy ho to bavilo, vždycky vtipkoval a překvapoval."

V rámci Einsteinova roku Berlín připravil speciální turistické trasy, vědeckou konferenci i velkou výstavu. Jeden seminář byl nazván "Relativně židovský: Albert Einstein - Žid, sionista, nonkonformista". Byl věnován Einsteinovým vztahům s berlínskou židovskou komunitou a připomněl i jeho houslový koncert z roku 1930.

Nesčetné televizní pořady se věnují Einsteinovu soukromému životu, včetně fám o jeho mimomanželských aférách, spekulacím o nelegitimních dětech a o jeho lásce k divokému nočnímu životu v Berlíně ve 20. letech minulého století.
Einsteina připomíná na 40 pěších tras v Berlíně a jeho okolí. Budovy, v nichž žil a pracoval, sice byly zničeny za druhé světové války, ale jeho letní dům v Caputhu u Postupimi se dochoval a stal se letos oblíbenou atrakcí. Již okolo třiceti škol v Německu nese Einsteinovo jméno.

Jediná z nich, střední škola v berlínském Neuköllnu, ho v říjnu 1954 požádala o svolení. Její dnešní ředitel Klaus Lehnert říká: "Bylo překvapivé, že Einstein v té době s pojmenováním školy souhlasil. Tehdy totiž všechny svazky s Německem zpřetrhal a další německé pokusy uctít ho odmítal. Říkal, že nechce mít nic společného s lidmi, kteří zabíjeli jeho židovské bratry. Se studenty však udržoval živou výměnu dopisů a v mladé generaci zjevně spatřoval naději a smířil se s ní."

Škola dnes hrdě vystavuje dopis, v němž Einstein vyslovil souhlas s tím, aby po něm byla pojmenována. V dopisu zároveň připomíná nacistickou mánii přejmenovávání ulic a budov, k němuž došlo o pouhou generaci dříve. "Pevně doufám, že teď nenastane nová přejmenovávací epidemie," napsal Einstein.