O většině amerických prezidentů se traduje, že nerozuměli ekonomice ani za mák. Ale všichni poslední měli například dost soudnosti, aby ve funkci šéfa centrální banky potvrdili Alana Greenspana a do sboru poradců si vybírali univerzitní esa.
Nevadilo by, že současný premiér má dávnou minulost z Restaurací a jídelen. Ale je tristní, jakými lidmi se obklopuje teď. Svým ekonomickým poradcem jmenuje profesora, jehož kariérním vrcholem bylo dělat v 60. letech experta Che Guevarovi. Za mluvčí vlády, což býval donedávna prestižní post, si vybere dívku, která nemluví anglicky - její jméno je zbytečné opakovat - a jejíž životní zkušenost utvořily rychlé stáže v médiích jako Super a Blesk.
V tuzemské veřejné správě dnes fatálně chybí určitý typ lidí: mladí muži a ženy se vzděláním či praxí na Západě (nejlépe obojím), ochotní teď nějaký čas pracovat pro svůj stát. Není divné, že tu chybějí; ale je divné, že se je nikdo nepokouší do politiky přitáhnout.
Vydělávám jedno procento
Zlákat talenty není úplně nemožná věc. Takový "návrat mozků" už zažilo Slovensko, Bulharsko nebo Pobaltí, především Estonsko.
Slovenský ministr spravedlnosti Daniel Lipšic nastoupil na úřad v době, kdy ještě postgraduálně dodělával práva na Harvardu. Spoluautor tamní penzijní reformy Miroslav Beblavý měl 27 let a diplom ze skotské univerzity St. Andrews. Zdravotní systém tam od základů předělával "kinder management", ani ne třicetiletí poradci slovenského ministra.
Bulharský car-premiér povolal před čtyřmi lety do své vlády mladé investiční bankéře z New Yorku či Londýna. "Na mém ministerstvu je takových lidí tucet včetně mého náměstka," řekl nedávno v rozhovoru pro tento list ministr financí Milen Velčev, bývalý viceprezident banky Merrill Lynch. "Teď vydělávám jen o málo víc než jedno procento toho, co předtím. Ale dělat politiku mi připadá mnohem hodnotnější."
Nejsou-li Češi výrazně hloupější než Slováci nebo Bulhaři, už jen statisticky musí mít stejnou zásobárnu mladých mozků. Všichni ti bystří mladí muži a ženy však pracují v bankách, konzultantských firmách, v Mezinárodním měnovém fondu, na univerzitách, zkrátka většinou všude jinde než ve státní správě. Jejich nástup by přitom sebeuspokojené České republice i její zatuhlé politické elitě prospěl jako sůl.
Nebudu sedět na schůzi
Proč není tento typ lidí v běžné stranické politice, a to nejen tuzemské, je zjevné. Koho baví jeho práce, případně kdo má rád svou ženu a děti, ten nechce marnit svůj drahý čas vysedáváním po schůzích. (Nechme teď stranou, že stranická činnost pak nutně přitahuje lidi, které práce otravuje a doma se hádají, takže hodina na schůzi je pro ně úlevou.)
Talenty s diplomem z Londýna, Chicaga nebo Ženevy lze zlákat k práci pro vládu, pokud dostanou dostatečně zajímavý úkol. Zpravidla v dobách zlomu, kdy se dosavadní elita vyčerpala a země potřebuje reformní skok.
Lze namítnout, že blahobytné Česko v takové situaci není. Ale je třeba kvůli každé změně padnout na dno? Průzkumy i regionální volby nasvědčují tomu, že lidé jsou po čase znovu připraveni utáhnout opasky, budou-li rozumět smyslu chystaných změn. Ostatně, hlavní opoziční strana ohlašuje v ekonomice velké plány. Kdo chce reformy, potřebuje reformátory, i kdyby je měl dát hledat inzerátem.
Jen ostrůvky deviace
Proč mají být mladí? Kvůli přímočarosti a snad i jisté bezohlednosti svého věku; nevědí, že "to nejde" a že "odbory (profesní komory, železničáři, horníci, zemědělci...) to nedovolí".
Proč mají mít západní diplom? Protože je to znak, že obstáli ve světovém výběru, vsadili vše na jednu kartu a uspěli; a protože mají vzdělání od špiček v oboru.
Ve státní správě zatím pracují jen v několika ostrůvcích pozitivní deviace - kolem vicepremiérů Sobotky a Jahna, v ČNB, u některých ústavních soudců. Ale chybí pro ně ambicióznější zadání.
Aby nebyla mýlka: sázka na mladé světoobčany může mít i rizika, pokud postrádají hlubší hodnotové zakotvení. Technokrat Martin Jahn, absolvent Chicaga, je toho sám nejlepším příkladem. Trapně prokličkoval chvíli, kdy Grossova vláda visela na milosti komunistů a jedinou slušnou reakcí bylo podat demisi. Tak ohebný typ je však spíš výjimkou než pravidlem.
Koho si to vybíráte?
Jeden čas zněla českou politikou pěkná definice, že strana je především stroj na vyhledávání lidí (Josef Zieleniec). Velkou kariéru udělal také kdysi mladý muž, který o sobě slibně tvrdil, že bude otevírat dveře lidem schopnějším, než je on sám (bohužel se Stanislav Gross svým předsevzetím neřídil).
Copak je po tom všem veta? V úvodu byla řeč o Jiřím Paroubkovi; nešť, je to premiér na rok. Horší je fakt, že i ODS se místo otevírání uzavírá.
Nevadilo by nakonec, že vůdce opozice je politik spíš hejtmanského formátu. Ale potíž je v tom, že svůj tým si postaví z jednoho vysloužilého špióna, jednoho ekonomického novináře za zenitem a jednoho Marka Dalíka. A že ODS nevpustí na kandidátky pro příští volby nikoho, kdo vstoupil do strany po dubnu 2003. To je příznak stavu mysli: funkce se dá jedině vysedět. Lépe už snad mladé idealisty ani odrazovat nejde.
Nevadilo by, že současný premiér má dávnou minulost z Restaurací a jídelen. Ale je tristní, jakými lidmi se obklopuje teď. Svým ekonomickým poradcem jmenuje profesora, jehož kariérním vrcholem bylo dělat v 60. letech experta Che Guevarovi. Za mluvčí vlády, což býval donedávna prestižní post, si vybere dívku, která nemluví anglicky - její jméno je zbytečné opakovat - a jejíž životní zkušenost utvořily rychlé stáže v médiích jako Super a Blesk.
V tuzemské veřejné správě dnes fatálně chybí určitý typ lidí: mladí muži a ženy se vzděláním či praxí na Západě (nejlépe obojím), ochotní teď nějaký čas pracovat pro svůj stát. Není divné, že tu chybějí; ale je divné, že se je nikdo nepokouší do politiky přitáhnout.
Vydělávám jedno procento
Zlákat talenty není úplně nemožná věc. Takový "návrat mozků" už zažilo Slovensko, Bulharsko nebo Pobaltí, především Estonsko.
Slovenský ministr spravedlnosti Daniel Lipšic nastoupil na úřad v době, kdy ještě postgraduálně dodělával práva na Harvardu. Spoluautor tamní penzijní reformy Miroslav Beblavý měl 27 let a diplom ze skotské univerzity St. Andrews. Zdravotní systém tam od základů předělával "kinder management", ani ne třicetiletí poradci slovenského ministra.
Bulharský car-premiér povolal před čtyřmi lety do své vlády mladé investiční bankéře z New Yorku či Londýna. "Na mém ministerstvu je takových lidí tucet včetně mého náměstka," řekl nedávno v rozhovoru pro tento list ministr financí Milen Velčev, bývalý viceprezident banky Merrill Lynch. "Teď vydělávám jen o málo víc než jedno procento toho, co předtím. Ale dělat politiku mi připadá mnohem hodnotnější."
Nejsou-li Češi výrazně hloupější než Slováci nebo Bulhaři, už jen statisticky musí mít stejnou zásobárnu mladých mozků. Všichni ti bystří mladí muži a ženy však pracují v bankách, konzultantských firmách, v Mezinárodním měnovém fondu, na univerzitách, zkrátka většinou všude jinde než ve státní správě. Jejich nástup by přitom sebeuspokojené České republice i její zatuhlé politické elitě prospěl jako sůl.
Nebudu sedět na schůzi
Proč není tento typ lidí v běžné stranické politice, a to nejen tuzemské, je zjevné. Koho baví jeho práce, případně kdo má rád svou ženu a děti, ten nechce marnit svůj drahý čas vysedáváním po schůzích. (Nechme teď stranou, že stranická činnost pak nutně přitahuje lidi, které práce otravuje a doma se hádají, takže hodina na schůzi je pro ně úlevou.)
Talenty s diplomem z Londýna, Chicaga nebo Ženevy lze zlákat k práci pro vládu, pokud dostanou dostatečně zajímavý úkol. Zpravidla v dobách zlomu, kdy se dosavadní elita vyčerpala a země potřebuje reformní skok.
Lze namítnout, že blahobytné Česko v takové situaci není. Ale je třeba kvůli každé změně padnout na dno? Průzkumy i regionální volby nasvědčují tomu, že lidé jsou po čase znovu připraveni utáhnout opasky, budou-li rozumět smyslu chystaných změn. Ostatně, hlavní opoziční strana ohlašuje v ekonomice velké plány. Kdo chce reformy, potřebuje reformátory, i kdyby je měl dát hledat inzerátem.
Jen ostrůvky deviace
Proč mají být mladí? Kvůli přímočarosti a snad i jisté bezohlednosti svého věku; nevědí, že "to nejde" a že "odbory (profesní komory, železničáři, horníci, zemědělci...) to nedovolí".
Proč mají mít západní diplom? Protože je to znak, že obstáli ve světovém výběru, vsadili vše na jednu kartu a uspěli; a protože mají vzdělání od špiček v oboru.
Ve státní správě zatím pracují jen v několika ostrůvcích pozitivní deviace - kolem vicepremiérů Sobotky a Jahna, v ČNB, u některých ústavních soudců. Ale chybí pro ně ambicióznější zadání.
Aby nebyla mýlka: sázka na mladé světoobčany může mít i rizika, pokud postrádají hlubší hodnotové zakotvení. Technokrat Martin Jahn, absolvent Chicaga, je toho sám nejlepším příkladem. Trapně prokličkoval chvíli, kdy Grossova vláda visela na milosti komunistů a jedinou slušnou reakcí bylo podat demisi. Tak ohebný typ je však spíš výjimkou než pravidlem.
Koho si to vybíráte?
Jeden čas zněla českou politikou pěkná definice, že strana je především stroj na vyhledávání lidí (Josef Zieleniec). Velkou kariéru udělal také kdysi mladý muž, který o sobě slibně tvrdil, že bude otevírat dveře lidem schopnějším, než je on sám (bohužel se Stanislav Gross svým předsevzetím neřídil).
Copak je po tom všem veta? V úvodu byla řeč o Jiřím Paroubkovi; nešť, je to premiér na rok. Horší je fakt, že i ODS se místo otevírání uzavírá.
Nevadilo by nakonec, že vůdce opozice je politik spíš hejtmanského formátu. Ale potíž je v tom, že svůj tým si postaví z jednoho vysloužilého špióna, jednoho ekonomického novináře za zenitem a jednoho Marka Dalíka. A že ODS nevpustí na kandidátky pro příští volby nikoho, kdo vstoupil do strany po dubnu 2003. To je příznak stavu mysli: funkce se dá jedině vysedět. Lépe už snad mladé idealisty ani odrazovat nejde.
