Diskuse o změnách v bankovním sektoru a posílení postavení klientů již běží čtvrt roku. Za tu dobu se mnohé udělalo, ale pokrok brzdí nejednotnost bankovního sektoru, slabý mandát České bankovní asociace (ČBA) a snaha (i když jistě pochopitelná) o torpédování změn místo usilovné práce na dohodě, která bude prospěšná všem stranám této debaty.

POSÍLENÍ KONKURENCE. Velmi zajímavé je sledovat jazyk jednotlivých účastníků diskuse a argumenty, které pro odvrácení změn používají. Návrhy Ministerstva financí a spotřebitelských organizací jsou bankami označovány slovem regulace, často s dramatickými dovětky o dušení bankovního sektoru. My mluvíme o posílení konkurence. Konkurencí přitom nerozumíme pouze odstranění administrativních překážek vstupu na trh, ale i možnost klienta jednoduše si srovnat nabídky různých bank a v případě nespokojenosti rychle a levně přejít ke konkurenci. Ano, prosazení těchto opatření bude pro banky nákladné - ovšem ne kvůli ceně jejich naplňování, nýbrž kvůli tomu, že informovaný klient požaduje za stejnou cenu lepší služby a neváhá vymáhat svá práva.

Řada odpůrců lepšího postavení klientů dokonce mluví o návratu bankovního socialismu. Pevně věřím, že bankovní socialismus je již jednou provždy uzavřenou kapitolou a je jen škoda, že tato kapitola neskončila o několik let dříve. Díky aktivitě spotřebitelských organizací a Ministerstva financí spíše končí jiná epocha - doba bankovních prázdnin, kdy bylo dovoleno vše a klient byl pouze rukojmím bez práv a s řadou povinností. Všichni dobře rozumíme tomu, proč se konec bankovních prázdnin bankám nelíbí, ale zkusme si nezaujatě odpovědět na jednu otázku: Co je špatného na tom, když se budou banky ke svým klientům chovat partnersky?

NENÍ BANKA JAKO BANKA. Rád bych opravil jednu chybu, která se táhne celou debatou o potřebných změnách. Neustále mluvíme o "bankách" jako o celku, ale každá z nich se chová jinak - a bylo by dobré mít to na paměti. Některé za poslední rok již řadu změn učinily a aktivně vycházejí zájmům svých klientů vstříc, jiné se rozhodly využít dnešního stavu až do poslední vteřiny, hrdě stojí na barikádě a volají "Neprojdou!" Některé banky si vybraly cestu komunikace a průběžně s námi diskutují o přínosech a nákladech jednotlivých návrhů, jiné se schovávají za podpásové argumenty a snaží se děsit klienty nepravdivými tvrzeními. Je velká škoda, že ČBA nebyla schopna získat od svých členů silnější mandát a jasně prezentovat názor celého bankovního sektoru. Se silným mandátem ČBA by dnes již byla debata mnohem dále, ale díky ochotě řady bank se jí i tímto složitým způsobem daří posouvat kupředu.

Je velmi dobře, že při selhání ČBA při zastupování bankovního sektoru jsou alespoň některé banky ochotny komunikovat. Debata o právech klientů neskončí ani za měsíc, ani za rok. Možná se to nebude někomu líbit, ale ochrana spotřebitele na finančním trhu je a zůstane tématem, kterému se bude Ministerstvo financí intenzivně věnovat. Náš zájem o tuto oblast avizujeme otevřeně již více než rok a kdo chtěl, věděl o něm dlouho dopředu. Posilujeme také naši komunikaci se spotřebitelskými organizacemi, kterým se stále úspěšněji daří prosazovat zájmy klientů i ve finančním sektoru. Je pouze na finančním trhu, zdali tuto změnu přijme a bude ochoten nám být do budoucna partnerem pro diskusi a hledání efektivních řešení nebo ne. Zájmem Ministerstva financí je řešit co nejvíce věcí prostřednictvím kvalitní a fungující samoregulace, což znamená nejen pravidla přijímat, ale také sledovat a vymáhat jejich naplňování. Nelze se ale schovávat za slova bez činů, jako je například předlouho avizované, ale zatím nerealizované přijetí evropského kodexu o poskytování informací o úvěrech na bydlení nebo výrazně nevýhodnější postavení uživatelů platebních karet ve srovnání s Evropou bez jakéhokoliv vysvětlení.

ODVAHA K DEBATĚ. Součástí věcné debaty by měla být i ochota argumentovat fakty a nenahrazovat je vymyšlenými rádoby argumenty. Několikrát jsme požádali banky o podrobnější informace tak, abychom mohli jejich analýzy srovnat s našimi a výsledky využít pro úpravu navrhovaných opatření. Nikdy jsme ale podrobnější data nedostali a nedočkali jsme se ani žádné jiné reakce. Místo konstruktivního dialogu založeného na faktech jsme stáli před hradbou destruktivního ticha. Skeptik by se možná začal ptát, proč tedy banky trvají na účasti na jednání, když na něm nejsou schopny věcně argumentovat. Osobně ale věřím, že jde pouze o přetrvávající šok z toho, že se opravdu něco děje a že se změny posouvají rychle kupředu. My máme o dialog zájem a děláme pro něj vše, co je v našich silách - zveme na jednání přední české bankéře, když odmítnou, snažíme se jednat s ČBA, když ta odmítne o řadě věcí diskutovat, připravíme a všem bankám rozešleme konzultační dokument. Co bychom mohli dělat víc? Banky mají prostor otevřený a některé jej intenzivně využívají. I díky jejich pomoci jsou naše dnešní návrhy vyváženější a komplexnější než před čtvrt rokem. Jen je škoda, že odvahu k věcné debatě zatím nenašli i ostatní.

RESPEKTOVAT KLIENTA. Každá diskuse musí mít svůj výsledek a nejinak tomu bude i u snah posílit konkurenci v bankovním sektoru a zlepšit postavení klientů. V září připraví MF informaci pro vládu, která shrne dosavadní diskusi, popíše dosaženou dohodu (ve kterou stále doufám) a stanoví harmonogram dalších prací. Některé změny lze totiž udělat rychle, u jiných bude implementace trvat roky. Věřím ale, že se i na našem bankovním trhu prosadí filozofie, že klient musí mít svá práva a musí být respektovanou protistranou. Konec bankovních prázdnin a výrazné posílení konkurence jistě nebudou pro pohodlný život bank dobrou zprávou - ale ty odvážné se nabízené šance jistě chopí. A klient na tom vydělá.


TOMÁŠ PROUZA, náměstek ministra financí

Související